•BadGirl And BadBoy? [Cameron Dallas]•

3.

Škola utíkala v celku pomalu. Teď bych měla mít tělák, ten je v pohodě. Vzala jsem si z mé skřiňky černé sportovní kraťásky a bílé tilko. V šatně jsem si to oblíkla a šla na hřiště. Pomalu jsem se odebrala na hriště a uviděla tam kluky. Cože? Co ty tady. ,,Čau, dneska máme tělák s váma" objal mě John. ,,Hhh fakt super" šla jsem s ním dolů a šla hned za učitelkou. ,,Proč s námi mají dnes kluci tělocvik? " zeptala jsem se učitelky. ,,Pan učitel Braun je nemocný, takže s námi budou mít tělocvik celý týden" jak to řekla jsem myslela, že se pujdu zabít. ,,Však to není žádný problém" řekla Abbi a stáhla si svoje tričko víc dolů aby jí šel vidět výstřih, pokud to však ještě víc šlo. ,,Necheš si to tričko rovnou sundat?" ušklíbla jsem se. ,,Tss" otočila se a s nosem nahoře odkráčela. ,,Tak děti, dáme si rozcvičku a pak volejbal." Oznamila nam učitelka. ,,Můžu mít rozcvičku?" Vykřikla Abbi. Abbi je taková ta 'královna školy' vyspala se snad s každým. ,,Měla jsi minule, dneska bude mít rozcvičku Nicole" hodila jsem po ní vražedný pohled. Stoupla jsem si na místo rozcvičky a začala dělat takový ty základní cviky. ,,Tady se cvičí a neokoukávaj spolužačky!" Okřikla učitelka kluky, kteří na mě zírali s otevřenýma pusama. Uchechtla jsem se a pokračovala dál. ,,No dobrý Nicole, děkuji. Ale radši jdem na ten volejbal nebo klukům do těch pus vletí moucha." Zasmala se. Rozdělili jsme se do 4 týmu. Bohužel mám v teamu i Dallase. ,,Team Dallase proti teamu Jhonsna" oznamila nám učitelka. Zavázala jsem si botu, protože se mi rozvázala, ale to by nebyl Dallas, kdyby mě nepleskl přes zadek. ,,Oo ta sedla. Máš dobrej zadek puso" mrkl na mě a odebral se na hřiště. Postavila jsem se na určité misto a mohlo se hrát. Můj team- já, Dallas, John (bratr), Selena (šprt) a nějáký kluci co ráno stali u skříněk s Dallasem. Volejbal hraju už od mala, takže ho umím celkem dost dobře. Po asi 5-10min hraní to skončilo 25:16. Samozdřejmě jsme vyhráli. Šla jsem si sednout a koukat jak hrají ostatní. Zamnou si přisedl Cameron. ,,Doufám, že ti to jde v posteli tak jak tady puso" co furt ma s tím puso? ,,To by jsi chtěl vědět,co?" ušklíbla jsem se. ,,Taky že dozvím. A to brzo, neboj" zkousl si ret a sedl si blíž ke mně. Odtáhla jsem se trochu dál, ale on udělal to stejné. Tak to šlo než jsem narazila na zeď. ,,Copak se mě bojíš?" zasmál se. ,,Ne, jenom nemám zájem sedět vedle takového debila, jako jsi ty" našpulila jsem pusu. ,,Paní učitelko, jdu na záchod" oznamila jsem jí, když se nadechoval, že něco řekne a hned vypadla. Sedla jsem si do šatny a jen tak se tam rozhlížena. Ovšem, pan ego mám až na strop si prostě pokoj nedal.
,,Vypadni, tady jsou holčičí šatny. Teda pokud nejsi holka" ušklíbla jsem se. ,,Musím si s tebou něco vyřídit, ohledně toho rána" oblízl si rty. ,,Co boulička. Snad ti Abbie pomohla" mrkla jsem. ,,Pomohla, ale místo ní jsem si představoval tebe" přiblížil se blíž. To už, ale hodina končila, tak se do šaten hrnuly holky. ,,Camíku! Počkej na mě venku, musíme se tu převlíct" vypískla. Nejspíš si myslela, že tu na ní čekal. Uchechtla jsem se a počkala, až za ním cvaknou dveře, aby jsem se mohla převléct. Poté jsem věci dala do skříňky a šla k Johnovému autu. Po chvilce přiběhl, ale i s jeho asi novou partou. Tou partou myslim tu Dallasovu. ,,Ségra, máma a Christian odjeli na týden. Uděláme zítra párty, když je ten pátek?" Usmál se. ,,To je super napad. Dlouho jsem se nezlila. Chybí mi bar, co byl v New Yorku" zasmala jsem se. ,,Ty jsi chodila do baru?" Zeptal se jeden kluk. Měl hnědé vlasy a modré oči. ,,Byla tam skoro každý den a vracela se ve 3 ráno. No a pak v 6 vstavala do škole" začal se smát John, který odpověděl za mě. Probodla jsem ho pohledem. Dallas se jen přiblble usmál. ,,Tak nastup, teda jestli jedeš semnou, už se těším konečně dom0" ,,Jedu a zapomněl jsem říct, že s námi jedou kluci. Ostatní jedou v druhém autě." Nechapavě jsem na něj koukla. ,,Ajo, no dneska spí u nás" řekl John. ,,Si děláš srandu" vyjela jsem na něj ,,Ne" řekl a nasedl si, bohužel pro mě do zadu, protože pozici spolujezdce obsadil už Dallas. Zabručela jsem a nasedla na místo řidiče. Když už byli všichni naskládaní, tak jsem šlápla na plyn a rozjela se. ,,Kluci to je normální. Vždy jezdí jak blázen" poznamenal John. ,,Tak to si budeš rozumět s Camem. Je na tom uplně stejně" řekl modroočko. ,,Jak se vlastně jmenujete vy dva v zadu" zeptala jsem se. ,,Já jsem Nash a tohle Matt" řekl modroočko, tedy teď už Nash. Kluci si tam v zadu povídali a já sledovala cestu. ,,Nicol, chcem jet ještě do mekáče, zastavíš nám? Je tamhle přes dálnici" kývla jsem a rozjela to pres dálnici na 197. ,,Ehmm nechceš spomalit?!" Vykřikl Matt. ,,Ne, to je v pohodě" usmala jsem se a zvedla to na 210. Všichni byli uplně posraní jen, Cameron si to užíval. Ne žadny Cameron. Dallas je to! Zastavila jsem u mekáče a kluci vystoupili. Zustala jsem tam jen s Dallasem. John se ještě vratil za náma ,,Chcete něco koupit?" Zeptal se. ,,Hamburger dík" řekla jsem mu. ,,Ja taky" jak to Dallas dořekl John zmizel. ,,Asi s tebou začnu jezdit častěji." Zasmal se. Nic jsem neřekla a odemkla si mobil. Odepsala jsem Ann která se ptala jaký to tu je, ale byla tam i zpráva od Steva. ,,Kdo je to Stev?" Zeptal se Dallas nechutně. ,,Je stejnej jak ty, takovej debil. Chodil semnou do třídy v New Yorku" falešně jsem se usmala. ,,Tak ja jsem debil? To mi připomíná, vaše rodiče jsou pryč. Plnej dům kluků. Příjdu tě navštívit do pokoje puso" zkousl si ret. ,,Zamču se" mrkla jsem. ,,To nepomůže, lasko" už jsem to ignorovala a přečetla si zpravy od Steva 'Ahoj kočko nechceš se vratit? Potřebuju vykouřit' ježiš fakt debil. 'Počkej....... Ne nechci. A řekni Stefanie, ta ti rada vykouří😘' zamkla jsem mobil a odložila ho vedle mě. Po chvilce přišli konečně kluci. ,,Jsem rád, že žiješ Came" uchechl se John. ,,Proč bych neměl?" Zeptal se nechápavě Dallas. ,,No vy dva sami v autě?" Začal se smát. Věděla jsem kam směřuje. Jednou jsem se Stevem zůstala sama v autě a on to na mě furt zkoušel. No, tak jsem vzala pepřák a kopla ho do kulí. Muselo to dost bolet protože pak 2 dny nemohl moc dobře chodit. ,,Johne, hlavně bud sticha" zabíjela jsem ho pohledem. Ale to by nebyl brácha a cely jim to řekl. Vsichni se zasmali, až na mě samozdřejmě. ,,Zasloužil si to kokot" řekla jsem a dál pozorovala cestu.