this is not a love story. ×CZ×

×8×

Dylan

Do školy jsem šel s dobrým pocitem. Vykračoval jsem si chodbou a čekal až uvidím Miley, kterou budu moct obejmout. Záhledl jsem ji u kabinetu našeho třídního učitele. Nenápadně jsem se odtáhl na záchody, abych ji mohl poté zastihnout. Zavřel jsem se do kabinky a vytáhl si z kapsy mé oblíbené cigarety. Ještě mít zapalovač a bylo by to perfektní. Zanadával jsem si a z kabinky vyšel. Před umyvadlem stál Trevor, který se upřeně díval na sebe do zrcadla.
,,Děje se něco, kámo?" Zeptal jsem se opatrně.
,,Ne asi, je mi žůžově." Rozmáchl ruce.
,,Tak sorry, ale já fakt nevím o co jde." Bránil jsem se.
,,Však to ví každý. Každý ví, že já už u ní šanci nemám!" Křičel po mně.
Chytl jsem ho pevně za rukáv a upřeně se mu zavrtal do očí. Pochopil, že se má zklidnit.
,,Promiň." Zašeptal.
Vždycky ze mě měli moji kamarádi respekt. Možná kvůli mojim vetším ramenům nebo tak něco.
,,Jestli seš už v klidu, tak mi řekni co se stalo." Pobídl jsem ho.
,,Zkráceně-celá škola si povídá o tom, jak Miley šukala s nějakým Samem." Samovo jméno řekl snad s největším odporem co mohl. Když dořekl větu, zastavilo se mi srdce. V tu chvíli mi došlo, že ji nemám asi jen pro sebe. Miley to může hrát na více stran. Nechodíme spolu. Není moje. Může být dalších pěti kluků. Na Trevorova slova jsem nic neřekl, jen pustil jeho rukáv a vystřelil ze záchodů.
Miley zrovna odcházela od kabinetu, jaké to já mám na ni štěstí. Popoběhl jsem za ní, chytil ji, aby mi neutekla a zatočil se s ní.
,,Co to děláš?" Šeptla.
,,Co spíš ty děláš?" Zamračil jsem se na ni.
Naším zatočením jsem přilákal pár tváří, které na nás koukaly a čekaly co bude dál. Miley se porozhlédla okolo, jen zakroutila hlavou a vrátila pohled na mě.
,,Zrovna jdu na hodinu, to je špatně nebo co?" Řekla sarkasticky.
,,Ale nech toho. Já to už taky vím." Mávl jsem rukou.
,,Víš co?" Vypadala vážně zmateně.
,,Sakra Miley, když už s někým spíš, tak se ujisti, že to hned nevytroubí." Řekl jsem to naštvaným zvýšeným hlasem a publikum, které jsem přilákal se rozesmálo. Miley přestala dýchat a upustila učebnice. Když dopadly na zem rychle se k nim sehnula, posbírala je a utekla. Nestačil jsem absolutně vůbec zareagovat. Tak jsem alespoň seřval okolní dav, který se poté rozešel a já se usadil na lavičce kousek vedle. Začalo zvonit, ale já se ani nepohnul. Po nějakých pár minutách jsem si vzal do ruky mobil a napsal Miley naštvanou esemesku.

Dylan: Tak jaký to bylo? Mně to můžeš říct, taky vím jaká jsi v posteli.