this is not a love story. ×CZ×

×10×

Dylan

Vážně mi odepsala "fajn"? Snažil jsem se ji ignorovat. Nepsat ji. Nemyslet na ni.
Po škole jsem měl v plánu jít s klukama na trávu, zakopat si. Nešel jsem, kvůli ní. I když jsem se opravdu moc snažil vypustit ji z hlavy, tak to nešlo. Doma jsem si sedl s lahví Jagrem na gauč a začal přemýšlet. U toho přemýšlení jsem samozřejmě popíjel. V půl osmé mi volal Trevor. Sice jsem neměl náladu, ale jemu to vždy zvednu, i kdybych právě ležel na svém vlastním pohřbu, tak mu to zvednu.
,,Jo, kámo?" Řekl jsem už lehce opilým hlasem.
,,Chápeš to? Já ji mít nikdy nebudu. Je to jen další kurva. A přitom vypadala tak úžasně!"
Pochopil jsem, že nejsem jediný kdo dneska pije.
,,Bože, Trevore.." Šeptal jsem do telefonu. ,,..přijeď." Neměl jsem s ním ani jinou možnost.
,,Jo? Fakt můžu? Jsem tam za chvíli!" Křičel vyjukaně. Já se jen zasmál a hovor ukončil.
Dál jsem sám popíjel a najednou mě to napadlo. Já ji zavolám. Výborný nápad. Zvedl jsem můj mobil, který mi pár vteřin trvalo najít. Vytočil její číslo. Umím ho nazpaměť, takže nebylo těžké v mém opilém stavu najít její kontakt. Vyzvánělo to, ale příliš dlouho, poté mě to hodilo do hlasové schránky. Típl jsem to a zkusil znovu. Zase nic. Rozhodl jsem se ji tedy napsat.

Dylan: Milry, proc zo nezvedss?
              Ja tw miluju!
              Mrzu me to, vsexhno!
              Prodim, ozvo se!
              Bojim de o zebe!

Do těch esemesek jsem dal všechno. Opravdu jsem se snažil je pořádně napsat. A doufal jsem v odpověď. Uslyšel jsem zvonek. Že by se Trevor konečně po dvou hodinách doplazil? Šel jsem ke dveřím.
,,Kdo je?" Zkoušel jsem ho.
,,Demente, otevři." Zasyčel.
Já se jen pousmál sám pro sebe a odemkl mu dveře. Ani jsem je pořádně nestihl otevřít a Trevor už házel slušnou nálož zvratek na mou podlahu.
,,Kreténe!" Uskočil jsem.
On se na mě jen vysíleně podíval a ve vteřině usnul, v těch zvratkách. Přemýšlel jsem, jestli ho tam jen tak nechat a jít spát. Ale nedalo mi to, nemohl jsem přece kamaráda nechat v brindě, v blitkách, v čemkoli. Pomalu jsem ho zvedl a přesunul se s ním do koupelny. Sundal z něho oblečení a posadil ho do vany. Pořádně se ani neprobudil. Jen opilecky žbrblal. Samozřejmě o Miley. Taky pár slov prohodil o jeho bývalé holce, ale spíše mluvil o Miley, což mi neskutečně lezlo krkem. Bylo to celkem namáhavé, když já jakžto opilá osoba se starala o ještě více opilou osobu. Po dlouhé hodině koupání jsem ho pohodil na postel, přikryl mou peřinou a nechal ho spát. K posteli jsem ještě pro jistotu dal kbelík, kdyby ho to zvracení náhodou v noci chytlo, tak aby to neskončilo na mé madraci. Já sám jsem si šel sednout opět do obýváku. Dopil jsem poslední kapky alkoholu co jsem měl a zkontroloval telefon, jestli náhodou Miley neodepsala. Ani ň. Možná jsem se o ní i trochu bál. Co když se ji něco stalo, nebo si něco udělala. Nebo se mnou jen jednoduše nechce mluvit. Honila se mi v hlavě tak moc, až mě to uspalo. A já v klidu spal na gauči a vůbec mi nevadilo, že mám ve svém pokoji ožralého Trevora.