this is not a love story. ×CZ×

×3×

Miley
On mi řekne, že jsem trapná a pak mě pozve k sobě domů? Tak teď nevím, kdo je tady víc trapnej. Poprosila jsem mamku, aby pro mě přijela. Nechtěla jsem jít za ním na autobus. Nechtěla jsem ho vůbec vidět. Doma jsem odhodila tašku a lehla si na postel. Přemýšlím o tom, že by bylo lepší, kdyby jsme to ukončili. Ukončili náš vztah, který vlastně ani neumím nazvat. Chtěla jsem mu napsat zprávu, že to s ním končím, ale nedokázala jsem ji odeslat. Záchránilo mě možná jen to, že mi napsala Ali. Měla chvilku času, tak jsme si zavolali. Ali mi vždy hodně pomáhala s klukama, s kamarádkama a vlastně s jakýmikoliv problémy, co jsem měla. Proto jsem ji poprosila i teď, aby mi pomohla s Dylanem.  Poradila mi jen, ať dám na vnitřní pocit. Poprvé mi neporadila tak, jak bych potřebovala. Je to hardcore i pro ní a to je co říct.
.
Bylo 18:30 a já stále nevěděla jestli k němu půjdu nebo nepůjdu. Nedala jsem mu vůbec vědět, tudíž jsem tomu nechala volný průběh. Chodila jsem po pokoji sem a tam a rozhodovala se. Už bylo 18:45 a mně to prostě nedalo. Popadla jsem bundu, mobil, sluchátka a utíkala na autobus. Snažila jsem se najít plus a minus Dylana. Mám ho moc ráda. Je to pěknej kluk. Ale zase se hádáme a nevím jistě, jestli se chci vázat. To je asi tak všechno, co jsem vymyslela. Bojím se, co se stane, až tam přijdu. Třeba na mě vůbec nečeká. Třeba si myslel, že když jsem mu ani nenapsala, takže to neplatí. Z autobusu jsem vystoupila v 18:57. Rozklepala jsem se. Pokaždé, když jsem k němu šla bylo vše v pohodě. Popovídali jsme si, pojedli, zasmáli se, pak jsme se spolu i někdy vyspali, prostě takovej fajn večer. Dneska to bude určitě jiný. Myslím si to, cítím to. Jsem dva bloky od něj. Najednou můj vnitřní pocit říká úplně něco jiného než u mě doma. Nejradši by utekl a schoval se do koutka tak, aby ho už nikdy nikdo nenašel. Poslouchám písničku, užívám si ji a snažím se zapomenout na to, kam to právě jdu. Bohužel, moji písničku přerušila zpráva. Zděšeně vytáhnu mobil, abych se mohla podívat, kdo mi píše. Doufala jsem, že to nebude od něj, ale bylo. V 19:00 mi napsal, zda-li přijdu, že by byl rád a čeká na mě. Esemesku ignoruji. Ne kvůli tomu, že bych mu nechtěla odepsat, ale kvůli tomu, že stojím před jeho dveřmi na které jsem právě zaťukala.