×5×

315 13 2
                                    

Miley
Večer u Dylana dopadl jinak než jsem očekávala. Já popravdě ani nevím co jsem od toho čekala. Snažila jsem se chovat přirozeně. Jako pokaždé, co jsem tam byla. Myslím si, že se mi to docela podařilo, protože večer skončil tak jako každý. Já od něj odcházela o půlnoci v jeho triku a s úsměvem na tváři. Vlastně jsem nad tím potom ani trošku nepřemýšlela, co se stalo špatně, nebo naopak dobře. Další den je víkend a to mi dalo šanci. Šanci se nad tím pozastavit a říct si jak to chci. Nemůžu mluvit za Dylana, protože opravdu nevím, jak to on cítí, i když by se mi to zrovna hodilo. Sama za sebe neumím říct, co k němu cítím. Mám ho ráda, to samozřejmě, že ano, ale už nedokážu říct jakým způsobem ho mám ráda. Teď už chci jen mojí postel, ticho a tmu.

V sobotu ráno jsem se vzbudila poměrně brzo. Obvykle vstávám kolem desáté, dnes jsem vstala před osmou. Celou noc jsem nemohla pořádně usnout. Zdály se mi zvláštní sny. Nechci říct divné, protože nebyly zlé ani dobré, takové zvláštní. V mých snech byl Dylan, ale i má kamarádka Amanda. Taky nechápu co zrovna ona tam dělala.
Řekla jsem si, že bych mohla zvednout zadek a na chvíli si jít zaběhat. Oblékla jsem si svůj nike dres a vyběhla z domu se sluchátkami v uších. Běžela jsem kolem řeky do centra města. Je to zvláštní, ale v centru města běhá docela dost lidí. Občas potkám i své spolužáky, nebo lidi, s kterými se setkávám na party. Což je obzvlášť překvapující. Byla jsem zapálená do svých myšlenek a do písničky, která mi zrovna hrála, když v tom jsem slyšela křik zpovzdálí. Ihned jsem se zastavila, prudce se otočila a narazila plnou silou do osoby, která stála přímo za mnou. Strašně mi zaduněla hlava a upadla jsem na zem. Myslím si, že jsem tak minutu byla v bezvědomí, protože když jsem otevřela oči osoba mě měla v náručí a šla se mnou bůh ví kam. Nejdřív jsem pořádně rozlepila oči a poté se podívala tomu člověku do očí. Byl to Sam. Můj dlouhodobý kamarád už od základky. Chytla jsem mu tvář. Asi se trošku lekl, neboť jsem cítila jeho mírné cuknutí.
,,Promiň, strašně moc se omlouvám." Začala jsem potichu žbrblat. Zaslechla jsem jeho lehký smích.
Pak se mi zase zavřely oči.

this is not a love story. ×CZ×Kde žijí příběhy. Začni objevovat