this is not a love story. ×CZ×

×11×

Miley

Probudila jsem se s úkrutnou bolestí hlavy. Ležela jsem na gauči a pod mou rukou byla schoulená Alison. Snažila jsem se pomalu vyklouznout a dojít si v klidu na záchod, ale Alison se probudila.
,,Kurva, to je bolest." Zasýpala Ali.
,,Taky bolí?" Usmála jsem se.
,,No to teda fakt bolí." Odpověděla mi.
Zkontrolovala jsem telefon. Dvě zprávy od Sama o tom, že to je jeho věc komu co říká, a že jsem to tedy neměla s ním uskutečňovat. Poté opilé zprávy od Dylana. Miluje mě, mrzí ho to a bojí se o mě. To sotva Dylana.
,,Asi pojedu za Samem." Přemýšlela jsem nahlas.
,,Cože? Proč bys tam jezdila?" Vyprskla.
,,Jo, já pojedu." Byla jsem rozhodnutá.
Vstala jsem, vzala peněženku, mobil a sluchátka a šla na chodbu se obout. Alison jen zírala s otevřenou pusou. Na chodbě jsem se ještě otočila a vrátila pro ibalgin, přece jenom mě ta hlava opravdu bolela.
,,Za hodinu jsem zpátky." Křikla jsem a zabouchla za sebou dveře.

Zvonila jsem u něj asi půl hodiny. Než se rozhodl zvednou zadek a jít mi otevřít. Otevřel s přidrzlým úsměvem na tváři.
,,Copak?" Zeptal se mile.
,,Co asi?" Zeptala jsem se já ironicky.
,,Jo, ty jsi tady kvůli té věci." Protočil oči a opřel se o futra.
,,Samozřejmě, proč jsi tak zlý? Vždycky jsi byl takový milý. Měl jsi mě rád a neubližoval mi."
,,Jasně." Řekl důrazně, přiblížil se ke mně a začal mě surově líbat.
Podlehla jsem mu. Zase. Sakra. Neumím snad říkat ne. Nebo umím, ale rozhodně ne jemu. Po pár minutách našeho líbání se odtáhl a chytl se za kliku u dveří.
,,Ještě něco?" Zeptal se mě.
Vůbec jsem nevěděla. Byla jsem v úplném šoku. I tohle bylo na mě moc. Chvíli se na mě koukal, ale když viděl, že nic neříkám, zabouchl přede mnou dveře a já tam zůstala stát před jeho prahem celá zmatená. Samozřejmě mi potom došlo, že stojím před jeho domem, ještě k tomu s otevřenou pusou a stát bych tam asi neměla, a proto jsem se přemístila na malé parkoviště co stojí opodál. Vyštrachala jsem mobil z kapsy, s tím, že musím okamžitě napsat Ali co se tady stalo. Přerušil mě Dylan, který mi opět volal. Protočila jsem oči v sloup.
,,Anooo?" Řekla jsem do telefonu.
,,No hele, víš, chtěl bych se omluvit za ty včerejší esemesky a tak." Zněl nejistě.
,,Jo v pohodě, docela jsem se nad nimi ráno zasmála, když jsem je četla." Snažila jsem se zůstat v klidu.
,,Aha, ty jsi je četla až ráno?"
,,Přesně tak, byla u mě po dlouhý době Alison, tak jsme kecali a pili a nějak jsme se zapili, no znáš to." Darovala jsem mu lehký úsměv.
,,Chápu, hele, nechceš se stavit pokecat?"
Mlčela jsem. ,,Chtěl bys?"
,,Moc." Zašeptal.
,,Tak já jedu." Zašeptala jsem mu nazpátek a hovor ukončila.