Probudilo mě ostré světlo, které mířilo přímo mě do obličeje, takže jsem nemohla otevřít oči. „Probouzí se?" zeptal se mužský hlas. „Ne, zatím žije, ale nejspíše je v kómatu."řekla nějaká žena. Nebo aspoň to znělo jako žena. Heeej, já jsem vzhůru. Jen mi do ksichtu svítí to pitomý světlo.
„Má vysoké horečky, křeče a často se třese." řekla nejspíše ta žena. „V jejím těle se něco děje. Ale my bohužel nevíme co."
Vždyť jsem vzhůru. Snažila jsem se něco říct. Nešlo to. Ani pohnout jsem se moc nemohla.
Ale cítila jsem bolest, která nepřestávala. Jediná možnost jak naznačit, že jsem vzhůru, bylo otevřít oči. Snažila jsem se, ale bylo zde to blbé světlo.
Přála jsem si, aby se otočilo a nesvítilo přímo na mě. Zavřela jsem oči a myslela na to, jak se otáčí na ty lidi.
Najednou už mi světlo nesvítilo do obličeje a tak jsem otevřela oči. Kolem těla jsem měla pásy. To je naprosto normální, že jo? Správná odpověď. Ne není! Lidé se na mě otočili a zjistili, že jsem vzhůru. Konečně.
Byl to Stark se 2 ženami. Jedna měla bílý plášť a hnědé vlasy, zřejmě doktorka. Druhá měla zrzavé vlasy. Přišli ke mě a Tony začal něco říkat, ale moc jsem ho nevnímala. Ta žena se zrzavými vlasy jen stála opodál a usmívala se na mě.
„Co se sakra stalo a proč jsem přivázáná?!" začala jsem vyvádět. „No byla jsi v kuchyni a najednou jsi spadla a začala bulet. Pak jsi omdlela a my tě přinesli sem na ošetřovnu. Furt jsi sebou cukala a aby jsi nespadla, tak jsme tě pro jistotu připoutali." vysvětloval rychle, abych se už uklidnila.
„Co se děje s mým tělem?" zeptala jsem se docela vyděšeně ale částečně i zvědavě. Doktorka se nadechovala, že mi odpoví, ale v tu chvíli se dovnitř vřítil černoch s páskou přes oko a celý v černém. Hraje si na piráta nebo co?
„Jmenuju se Nick Fury. Jsem ředitel tajné organizace S.H.I.E.L.D.u." Já se zasmála a s úšklebkem řekla: „A kde máte loď, kapitáne? A nechybí vám papoušek? Každý správný pirát má mít papouška." Já se začla lehce pochechtávat a bylo vidět, že Stark s tou zrzkou se jen tak tak drželi.
Ten černoch mě sjel vražedným pohledem. Zjevně nemá smysl pro humor. Chudák. „Vaše tělo bojuje o přežití a vy si tu v klidu vtipkujete?!"
„Ano, už to tak asi bude.A co se mi teda děje?" „Vypadá to, že vaše tělo vytlačuje něco, co tam moc nechce, ale nejde mu to. A my vám nepomůžeme, jelikož nevíme, co by s tím udělali naše léky." řekl už v klidu.
V tu chvíli přiběhl dovnitř nějaký doktor a něco pošeptal Tonymu. Ten se otočil na Furyho a šeptem řekl: „Musíme jí udělat testy. Možná má schopnosti." Nevím jak, jsem to slyšela. Říkal to docela potichu.
Fury se na mě otočil, řekl, ať ho následuju a já ho radši poslechla. Nechci mít přece problémy s piráty. Nebo jo? „Teď vám uděláme v laboratoři krevní testy a zjistíme, co za schopnosti máte." Schopnosti?
Tony se ještě naklonil k Furymu a řekl něco jako: „Ovládá... jako... Otočila... na nás..." Z toho jsem nic nepochopila.
„Teď jsem se dozvěděl, že můžete manipulovat věcmi pouze myšlenkou. Něco jako Wanda. Jen vám odebereme krev."
ČTEŠ
Different [AVENGERS]
FanfictionJmenuju se Jessica Moon. Můj otec je neznámý a život úplně obyčejný. Ale pak se stane něco, co mi změní život.