Different [AVENGERS]

Kapitola 11

Ráno jsem se probudila asi v 7:00. Zajímá vás proč tak brzo? Kvůli holkám. NE, prostě mě nemohli vzbudit normálně jako to dělají ostatní.

Museli mě polít tou šíleně studenou vodou. To jim nedaruju! Když viděli, že jsem vzhůru, tak se smíchem vyběhli ven z pokoje.

Za chvíli však zase byli zpátky a to i s 2 dalšíma taškama. Byli otevřené a když jsem viděla jejich obsah, tak jsem se trochu vylekala.

Byli plné make-upu. Tak to nene. Já nechci být zmalovaná jako nějaká holka z klubu. To nemám zapotřebí.

Naštěstí šaty už mám vybrané takže (díky bohu) nebudu muset chodit po New Yorku a hledat oděv na párty.

Líčili jsme dlouho. A když říkám dlouho, tak myslím 3 hodiny. Nakonec to dopadlo takhle:

Tak to se jim fakt povedlo. ,,Ty jo, holky, tak to je úžasné." pochválila jsem je. ,,Díky díky, ale teď do šatů!" zavelela Natasha. ,,Rozkaz, kapitáne." řekli jsme s Wandou nastejno.

Jakto, že nastejno? Jsme se prostě domluvili v mysli. Šla jsem si tedy obléknout mé šaty. Měli velký výstřih do V a ramínka. Nahoře byli modré a postupně se zbarvovali do černé. K tomu jsem měla černé střevíce.

Wanda na sobě měla béžové šaty po půlku stehen s černými pruhy. Měla k tomu béžové střevíce.

Nat měla černé šaty taky s výstřihem do V a rozparkem. Měla k tomu černé střevíce bez špičky.

,,Ty kráso, vám to ale sekne." řekla Wanda. ,,Díky Wando, tobě taky." řekla jsem s úsměvem.

Zamířili jsme k výtahu. ,,Jarvisi, do párty patra prosím." ,,Jistě Jess." S holkama jsme se ještě domlouvali, že se nesmíme moc opít. Pak totiž nebude nikdo, kdo by odnesl ty opilce z týmu do postele.

Počítali jsme s tím, že Tony bude jeden z nich. Ale Steve nám zase bude pomáhat. Ten nikdy moc nepije. Vlastně se opít ani nemůže.

Dojeli jsme do párty patra. Museli jsme chvíli jít chodbou. Na konci chodby byly dveře. Za nimi již hrála hudba. Tak to poznáš, když se rozléhá po celé chodbě.

Vešli jsme dovnitř. Za dveřmi čekali naší tanečníci na dnešní večer. Já jsem měla Buckyho, když je to můj trenér. Wanda byla s Visionem, protože prostě proto. Je vidět, jak se milují. A Nat byla s Brucem, protože se jí líbí.

,,Ahoj Jess, sluší ti to." pozdravil mě Bucky. ,,Díky, tobě to taky sekne." Šklíba jsem se na něj. Měl na sobě bílou košili a černé sako. Ještě černého motýlka, kalhoty stejné barvy a boty.

Byl v tom docela sexy. Awww. Ale prosimtě, Jess, vzpamatuj se, je to tvůj trenér. Nemůžeš s ním nic mít. Na co to sakra myslíš? Promlouvala jsem si do duše. Moc mi to nešlo.

Bucky mi nabídnul rámě a já ho s radostí přijala. Zamířil k pódiu. Tam už na nás čekal Tony. Přišli jsme k němu a on stál s otevřenou pusou a tupým výrazem.

,,To jsem tak krásná, že si zapomněl mluvit?" ušklíbla jsem se a pohodila svými vlasy. Ještě než stačil něco říct, tak jsem se usmála a řekla: ,,Já vím, že jo, nemusíš odpovídat." a zachichotala jsem se.

Tony už stál se zavřenou pusou a skříženými rukami na hrudi. A k tomu se mračil. Mlčky jsme on a já vyšli na pódium a on zaťukal na mikrofon. Všichni náhle utichli a otočili se naším směrem.

,,Tuto oslavu jsem uspořádal na oslavu mé dcery Jess. Bavte se a užívejte si." řekl a k nám se seběhli novináři.

Ptali se jako: ,,Proč jste nám jí nepředstavil už dřív? Kolik jí je?" a další. Na vše jsme odpověděli po pravdě až na to, kde jsem celou tu dobu byla. Přece jim tady nebudu žvanit o své minulosti.

Vymysleli jsme něco, jakože o mně nevěděl a já o něm taky ne. Sešla jsem dolů z pódia a došla k baru. Objednala jsem něco k pití. Doporučil mi to barman.

Najednou mi někdo poklepal na rameno. Otočila jsem se a za mnou stál kluk, zhruba kolem mého věku. Měl modré oči a hnědé vlasy. Měl vypracovanou postavu.

,,Ahoj Jess." řekl. Ten hlas odněkud znám. Jen odkud? ,,Ahoj?" podivila jsem se. ,,Já jsem Jack, těší mě. Ale mi se už vlastně známe, ne?" řekl a usmál se.

Uh... směje se jak ropucha. Ale já ho neznám. Nebo jo? Sakra, kdo to je?!Najednou se ke mně naklonil a do ucha mi pošeptal: ,,Vybral jsem si tebe."

Bože, to je ten zmrd, co mě využil. ,,Půjdeš se mnou po dobrém nebo po zlé..." Nedořekl to, jelikož ho někdo hodně silně praštil kovovou rukou. Bucky.

,,Kdo to je?" zeptal se mě. ,,Jeden hajzl, řeknu ti to jindy." odbyla jsem ho. ,,Jak si poznal, že ho máš praštit?" zeptala jsem se, protože mě to opravdu zajímalo.

,,Začali ti černat oči a věci kolem tebe lehce levitovat." Až teď jsem si všimla, že mi konce šatů popoletují. Jacka mezitím někam odvedli bodyguardi. ,,Tak tedy... díky za záchranu." poděkovala jsem mu a usmála se. Nevím, co by se jinak stalo.