Different [AVENGERS]

Kapitola 2

Tony Stark. Stál tamTony Stark. Podíval se na mě takovým naštvaným pohledem. Asi ho moc nebaví čekat. Má to blbý, hošánek.

Přišel blíž ke mě a řekl: „Nazdar, ty budeš Jessica Moon. Já jsem Tony Stark." Ani mi nepodal ruku. Drzoun jeden.

„Vy jste jako můj otec nebo co?" „No jo, tak pojď." řekl už lehce otráveně.Bylo to divný. Jen jsem tam tak stála a nemohla se pohnout. S tímto člověkem mám žít? To bude ještě den. Kéžby jen den.

„Panebože!!! Pojď už!" zakřičel na mě. Já se jen pomalu dala do pohybu a jako šnek se dostala před nemocnici.

Tam na mě čekalo luxusní auto. Hodila jsem svojí tašku do kufru a nasedla na místo spolujezdce a táta šlápnul na plyn.

Je divný mu říkat táta, protože... no prostě proto. Asi mu budu říkat Stark. Nebo Tony. „Kam to jedeme?" zeptala jsem se protože mě to docela zajímalo a to podivné ticho mezi námi už bylo k nevydržení. „Do Avengers Toweru."

Já uvidím ostatní Avengers? Okey.
Takže tu máme Karkulku, Zmrzlíka, Black Widow, Turistu ze země vážných tváří, Legolase, Winter Soldiera, Žabku a Visiona. A teď vedle mě sedí Plechovka.

Doufám, že ostatní Avengers budou víc fajn než tady Stark. Protože jinak mě to zničí.

„Koho z Avengers máš nejradši?" zeptal se a tím naštěstí začal konverzaci. „No... Mám ráda Winter Soldiera. A pak ještě Black Widow. Vlastně všechny ale zajímá mě Karkulka, Žabka a nejvíc Turista ze země vážných ksichtů." odpověděla jsem s úšklebkem.

„Ty pro nás všechny máš přezdívku?" řekl a poprvé se trochu usmál. „No jasně bez toho se neobejdu." ale pár lidí jí nemá jako třeba Natasha a Bucky. Z těch mám docela strach.

Jelikož Plecháč jel docela rychle, už jsme tady. Tony přiložil nějakou kartu na kovovou plochu a tam vyjela taková klávesnice s čísly.

„Kód je 6389 a pak musíš zmáčknout plus." vysvětlil mi, ale já věděla, že si to stejně nezapamatuju.

Zajeli jsme do garáže s dalšími luxusními auty (jak jinak) a pak došli k výtahu. Zase přiložil tu kartu na plochu a pak se ozvalo: „Dobrý den, pane Starku." Já se tak lekla.

„Ahoj Jarvisi. Chceme do společenské místnosti." Jasně Jarvis, AI.

Výtah nás dovezl do společenské místnosti a tam byli všichni Avengers. Myslím, že mi právě spadla brada až na zem. Asi jsem jim poslintala podlahu. Jejda.

Vykulila jsem na ně oči, ale pak jsem si uvědomila, jak musím vypadat, tak jsem radši zavřela hubu a snažila se uklidnit.

„Nazdar parto, tohle je Jessica. Moje dcera." řekl ne moc natěšeně.Teď zase vykulili oči všichni Avengers.

„Ty máš dceru?" zeptali se udiveně skoro všichni najednou. „Jo, už to tak bude."

„Já jsem Natasha." vzpamatovala se první zrzka. Kývla jsem hlavou, jakože chápu. „Clint, Wanda, Bucky, Vision, Steve, Bruce a Thor s Tonym." ukázala postupně Nat na všechny v místnosti. Asi jsem si právě ukývala hlavu.

„Já jsem Jess." představila jsem se.

Pohled Tonyho:

Ve skutečnosti nejsem nadšený z toho, že mám dceru. Není mi vůbec podobná. Možná jen tím, že má taky větší ego. No dobře. To ego mám ještě vyšší než Avengers Tower.

Když mi zavolali, že si mám do nemocnice ve Washingtonu vyzvednout svou dceru, nebylo to nic moc.

Pohled Jess:

Táta mě odvedl do pokoje pro hosty, protože můj pokoj se ještě dodělává.
Já jsem však jen hodila věci na podlahu a ani se zde nerozhlédla. Měla jsem totiž ještě hlad jelikož jsem od snídaně, což byl rohlík, nic nejedla.

Došla jsem do kuchyně, která byla vedle obýváku a tam seděla většina superhrdinů. Chtěla jsem se kouknout do ledničky, jestli tam nenajdu něco k jídlu. Tak to totiž normální lidi mají. Jo vlastně. Právě mi to došlo. Oni nejsou normální.

Najednou se mi začala zase motat hlava. Střídalo se teplo se zimou. Pak plná energie a najednou úplně vyšťavená. Klesla jsem na kolena a najednou mě strašně začalo bolet břicho. Pak se bolest přenesla po celém těle.

Lehla jsem si na zem a nohy si pevně přitáhla k hrudníku. Měla jsem chuť strašně řvát, ale nedokázala jsem vydat ani hlásku, jen jsem tam ležela a vzlykala.

Slzy se mi valily po obličeji v neuvěřitelném množství. Slyšela jsem jak ke mně někdo běží, ale neskutečně rychle se mi zatmělo před očima a pak jen tma.