Different [AVENGERS]

Kapitola 7

Neměla jsem mít city. Být bezcitná vražedkyně, která zabije každého. I nevinné. S rodinami, které je milují. 

Zvedla jsem se a odešla z té blbé kanceláře, kde mi právě řekli mojí minulost.

Po namáhavé cestě (furt se tu nevyznám) jsem se dostala do svého pokoje. Cestou jsem potkala nějaké agenty, kteří na mě čuměli jak na blázna. Možná proto, že jsem byla celá rudá a z očí mi tekli slzy. Spousty slz.

Svezla jsem se po stěně a přitáhla si k sobě kolena. Začala jsem vzlykat. Těžce se mi dýchalo. Možná proto, že mám menší astma. Z nosu mi tekla nudle, tak jsem se zvedla a došla pro kapesník.

„Jarvisi?" „Ano, slečno?" „Za 1. už si nech to slečno a říkej mi Jess a za 2. informuj někoho, že mám menší astmatický záchvat, aby mi přines inhalátor. Ale ne Wandu, Furyho nebo Tonyho."

„Jistě, slečno." „Jsem Jess!" Posadila jsem se na posteli a čekala na to, až někdo přijde.
Po pár minutách přišel nějakej chlap, dal mi ten přístroj a odešel. Jako vážně? Ani se neusmál.

Po použití inhalátoru jsem si zalezla do postele a hned usnula.

„Мы не должны убегать." (Nesmí nám utéct.)

„Возьми ее, сука. У него есть навыки." (Chyťte ji, vy tupci. Má schopnosti.)

Já se náhle rozebíhám a běžím. Pak jen slyším výstřel. A pak dalších 5. Pak 6 pádu těl na zem. Někdo mě zachránil. Ale má masku a já nezjistím, kdo to je, protože se vždy v tomto momentu vzbudím.

Rychle jsem se posadila. Zase ta noční můra.

„Jarvisi, je někdo vzhůru?" „Ano, Bucky vás hlídá." „To jsem tu jako vězeň?" ,,Ne jen se ostatní bojí, že odejdeš bez rozloučení."

To neřekl Jarvis. Kouknu se ke dveřím a tam je Buckyho hlava. ,,Ahoj, nejde ti spát?"

,,Ne, jen noční můra. Tak jsem se probudila a už radši spát nechci. Nekoukneme spolu na film?" zeptala jsem se. ,,Jo, klidně." usměje se na mě.

,,Jarvisi, pust nějaký film." ,,Hned to bude, Jess." Oba jsme se přikryli dekou a začali se dívat.

Bucky je fajn ale někdy se chová trochu zvláště. Nevím, jestli ví o mé pravé minulosti, ale jestli ano, tak je to asi kvůli tomu. Zajímalo by mě, jestli o mých službách pro HYDRU, ví všichni.

Pohled Buckyho:

Má krásný úsměv a oči. Ty její pomněnkové oči. Dříve možná byly hnědé ale teď jsou snad ještě krásnější.

Nemyslete si, že o ní nic nevím. Vlastně o ní vím docela dost věcí. Tony si ji totiž proklepl a našlo mu to o ní vše, co bylo na internetu a různých sociálních sítích.

Pohled Jess:

Je to strašně moc informací na pár dní. Jsem zabijácké monstrum, které vraždilo vždy, kdy se dalo. Nevím, kdo byla ta ženská, ale rozhodně byla šáhlá. Pomstím se, to vím. Ale až za dlouhou dobu. Sama si přijde pro svojí pomstu. S těmito myšlenkami jsem usínala.

Pomalu jsem otevřela oči. Vedle mě ležel Bucky a já mu ležela na hrudi. Je zvláštní, možná mě má rád. Ale já na lásku nevěřím, ne po tom co se mi stalo.

Bylo mi 13 když jsem se strašně zakoukala do jednoho kluka. Měl hnědé vlasy, modré oči a byl sportovec. Typický kluk, do kterého se každá holka zakouká do pár vteřin. Ale on si vybral mě.

Ostatní holky mě pak propalovaly jak vražednými, tak závistivými pohledy. Myslela jsem, že mě vážně miluje. Ale ne.

Měl mě rád jen kvůli mému nádobíčku. No co?  Byla to pravda. Znásilnil mě. Nesměla jsem to nikomu říct, jinak by musel být ještě surovější. Já mu vždy odpustila jak husa. Ve škole jsme dělali šťastný páreček ale po škole to bylo peklo.

Od té doby doufám, že ho potkám a pomstím se za to, co mi udělal. Mlátil mě. Mamce jsem musela tvrdit, že opakovaně padám z kola.

Proto nevěřím na lásku. Prostě ne. Pochybuju, že se někdy ještě zamiluju.

Bylo teprve 7 hodin tak jsem se rozhodla, že půjdu na ranní běh. Ale nejdříve jsem vymazala všechny záznamy okolo mé ložnice. Takže na chodbě a v pokoji. Nepotřebuji aby si ze mě ještě utahovali kvůli Buckymu.

Oblékla jsem si sportovní podprsenku a tříčtvrteční legíny. Dala si sluchátka do uší a mohla jsem vyrazit. Ještě vzkaz pro Buckyho.

Ahoj šla jsem si zaběhat. Odejdi z pokoje tak, aby tě nikdo neviděl. Bůh ví, co by si mysleli, že jsme tu dělali.
Jess

Vyběhla jsem z pokoje a došla ke vchodu. Jediná cesta, kterou si pamatuju. Běžela jsem asi už 3. kolečko v parku, když mě najednou zastavil nějaký černoch.

Jo, toho znám. Občas helpne Avengers. Jmenuje se Seb, Sam...  Ne nevím.

,,Ahoj potřebuješ něco?" vřele jsem se na něj usmála. ,,Ty si ta nová z Avengers?"

,,Za 1. na otázku se neodpovídá otázkou a za 2. no... tak bych to asi neřekla. Jsem Tonyho dcera. A neumím ani pořádně bojovat. Ale mám schopnosti."

,,Tak mi ukaž jak neumíš bojovat. Jen do mě." ušklíbl se. ,,Když myslíš."

Ještě jsem se rozhlédla kolem. Nikdo tu nebyl. Tak to bude zábava.

Chtěl mi vrazit pěstí, ale já jsem to vykryla. Za to on to nevykryl a tak mu začla téct krev z nosu. Ještě před tím, než se spustila, se ozvalo křupnutí.

Zlomila jsem mu nos. Toho momentu šoku jsem využila. Vyskočila jsem a vší silou ho kopla nohama do břicha. Předklonil se a tak jsem se skrčila a podkopla mu nohy. Spadl a já si na něj sedla.

Koukal na mě překvapeně. ,,V poho?" zeptala jsem se ho, když jsem se z něj zvedala a pomáhala se mu zvednout. ,,Jo, jseš fakt dobrá. Fury říkal co jsi udělala tomu šikanátorovi. Kde ses to naučila?" ,,To je tajné." ušklíbla jsem se tajemně.

Vydali jsme se směrem do Avengers Toweru. Vzpomněla jsem si, že furt nevím, kdo je ta zrzavá žena z nemocnice. Musím se Starka zeptat.