Byla jsem v ¶øRaðkU | ✓

1.- Seznámení

,, Crrrrr,'' začal zvonit budík. Ne, ono je pondělí, prosím, že to není pravda. Podívala jsem se na mobil a samozřejmě, že pondělí bylo. Šest hodin, stejně jsou snídaně až od sedmi. Zase jsem si lehla a začala jsem vzpomínat na první ročník.

První den jsem se na vysoké, na kterou teď chodím do druhého ročníku, seznámila s retardovanou blondýnkou Victorií Lightovou. Říkáme jí Viky. Jakmile jsem ji poprvé uviděla, bylo mi jasné, že budeme nejlepší kamarádky. A jak vidím, nespletla jsem se. Vlastně jsme docela zvláštní duo. Já jsem věčně mrzutá a ona je vysmátá. Protiklady se přitahují a jak je vidět, platí to i pro nás.

Co se týče školy, mám ji ráda, ale poslední dobou mi přijde divná. Opravdu. Šla jsem sem na doporučení sousedky, která říkala, že je to prý suprová a přísná škola. Vlastně to, co jsem chtěla. Je listopad druhého ročníku a je nás ve třídě jenom deset. Je to divné. Na začátku prvního ročníku nás bylo dvacet. Jak jsem říkala máme přísná pravidla, například, že se po večerce nesmíme nikde potulovat. Někdy se mi zdá, že slyším otevírání dveří a následné zabouchnutí dveří. Pak slyším normálně kroky, ale pak dusot běžících nohou a následně ticho. Mrazivé a strašidelné ticho.

,,Hej Ester vstávej, přijdem pozdě!'' probudila mě moje spolubydlící.

,,Neřvi tak Viky,'' zakňourala jsem rozespale. Očividně jsem musela usnout.

,,Dělej, víš, že z toho bude průser, když nepřijdeš včas!'' zařvala mi do ucha.

,,Nojo, už vstávám,'' zavrčela jsem.

Nechci zase pondělí. Rychle jsem se převlékla a vzala věci a rozeběhla jsem se spolu s Viky do jídelny, která byla hned vedle školy. Mě vždycky stačilo na snídani třeba pět minut a byla jsem najedená. Ale to Viky ne. Ta jedla vždycky půl hodiny. Jak se ale ukázalo, byla už najedená.

,, Ester Stoneová, co tam v té lavici děláte?'' vyrušil mě hlas vyučujícího ze spánku. Dobře, už vživotě nepůjdu v neděli pozdě spát, nebo se mi stane, že se v pondělí na hodině angličtiny začne chtít spát.

,,Já?'' zeptala jsem se.

,,Ano, vy,'' řekla učitelka otráveně.

Tuhle učitelku vážně nenávidím, protože je na mě zasedlá. Ale nosím z angličtiny docela dobré známky, takže je docela divné, že je na mě zasedlá.

,,Já si tady píšu,'' řekla jsem.

,,To píšete nosem, nebo co?'' zeptala se ironicky učitelka.

Třída se zasmála. To je opravdu tak vtipné, že si učitelka myslí, že píšu nosem?

,,Samozřejmě, že nosem nepíšu,'' odpověděla jsem.

Vstala jsem a šla jsem jí odevzdat písemku, kterou jsme v té hodině psali. Někdy se mi stává, že píšeme písemky a já, když ji mám hotovou, tak ji neodevzdám a usnu.

Zazvonilo a já jsem si s ostatními začala balit věci. Poslední pondělní hodina je za mnou a já můžu vklidu jít na oběd.

,,Zase a zase a zase. Proč pokaždé zrovna na angličtině usneš?'' zeptala se mě Viky.

Vzala jsem si tác a následně i jídlo.

,,Kam si sedneme?'' zeptala jsem se.

,,Nesnaž se ignorovat mou otázku,'' zavrčela a vydala se k jednomu z mála prázdných stolů. Sedla jsem si.

,,Za á ne na každé angličtině usnu a za bé mě zrovna někdo, kdo sedí naproti mě nenechal včera spát,'' řekla jsem.

,,Tím myslíš mě?'' zeptala se.

Já jsme zakoulela očima a řekla jsem jí: ,, Ne asi. Myslím tu tvojí skleničku.''

,, Dobře, omlouvám se ti. Stačí?'' zeptala se. Já jsem se na ni místo odpovědi usmála a začala jsem se věnovat jídlu.

Nový příběh! Doufám, že se vám první kapitola líbila. Kapitoly budu vydávat  stejně jako u When I sleep a Creepypasta at school v neděli. Tenhle příběh jsem si původně chtěla nechat až do doby, kdybych dopsala jeden z příběhů, který teď píšu. Měje se hezky a těšte se na novou kapitolu v neděli!