Procházela jsem se chodbou. Uběhlo hodně času od mého probuzení, ale já stále chodím po chodbách. Neměla jsem chuť jít na pokoj a pokecat s Viky. Sice byla tma a po chodbách se pohybuje něco nebezpečného, ale bylo mi to ukradené.
Normálně jsem si šla prvním patrem naší koleje. Na obouch koncích chodby okny prosvítalo slabé světlo z ulice jinak na chodbách byla tma. Nebyla tady žádná světla.
Najednou mi někdo z ničeho nic skočil na záda a povalil mě na zem.
,,Co děláš!?'' vykřikla jsem.
Ta osoba mě přirazila na zem. Měla černé šaty a bílou masku a oči měla černé. Byla to holka. Přirazila mi nůž ke krku.
,,Poslední přání?'' zeptala se. Hlas měla podobný Jane.
,,Jane?'' zeptala jsem se.
,,Ano?'' odpověděla.
,,Jsem Ester, Ester Stoneová, znáš mě přeci!'' vykřikla jsem a ona povolila. Vzala mě za ruku a táhla pryč.
,,Co děláš? A proč vypadáš takhle?'' V hlavě jsem měla spoustu otázek. No vážně, proč na mě šla s nožem? A proč mě,chtěla sakra zabít?
,,Nemluv, všechno ti bude vysvětleno. Co se stalo po tom obědě? Šli jsme a ty jsi prostě zmizela,'' řekla.
,,Nemluv, vše ti bude vysvětleno,'' zopakovala jsem její slova se smíchem, i když mi úplně do smíchu nebylo.
,,Taže ještě jednou. Nějaký kluci za zatahli mezi druhý a třetí patro, pak tě z něčoho obvinili a pak tě zmlátili a teď tady stojíš živá a zdravá tak v čem je problém?'' zeptal se Jeff.
Jane mě zatahla na třetí patro a zaťukala na několikery dveře a dali si všichni sraz u ní.
,,Ale já jsem mrtvá! Kolikrát vám to mám ještě říkat?'' vykřikla jsem. Už jsem se stresovala z toho, že jim to musím několikrát opakovat.
,,Ale to je nemožný! Nemůžeš bejt jedna z nás!'' vykřikla Naty.
,,Tak mi řekněte do háje kdo jste! Já vážně nevim, ale prostě vám říkam, že jsem mrtvá!'' vykřikla jsem.
,,No je pravda, že máš světlejší vlasy a ty oči, že ti taky zesvětlily, ale to nic neznamená!'' vykřikl zase Ben.
,,Liu řekni jim něco!'' poprosila jsem ho. Jako jediný ještě ani neceknul.
,,Má pravdu,'' řekl klidně. Ostatní na něj pohlédli.
,,Vždyť to je nemožné, ani o nás neví!'' řekl Jeff.
,,A když jí asi umlátěj tak asi bude žít že jo?'' řekl ironicky Liu.
,,Pojďte se mnou,'' řekla jsem a všechny jsem vzala ven do té místnosti, kde se vše změnilo.
Ahoj lampičky! Jak se máte?Já dobrý a jak jsem slíbila vyšla kapitola. Pokračování bude v nějaké nejblišší době. No snad se vám příběh líbí a ahooooj lampičky!
ČTEŠ
Byla jsem v ¶øRaðkU | ✓
FanfictionNa doporučení mojí sousedky jsem šla na vysokou školu. Byla zaměřená na doktořinu. Postupně nás ve třídě ubývá, nejdřív jsem si myslela, že odcházejí, ale jakmile nás bylo pouze deset, bylo mi jasné, že odcházení ze školy za tím nestojí. Nijak jsem...
