Byla jsem v ¶øRaðkU | ✓

3.-Jedna velká zrada

Pohled Viky

Od středy jsem se chtěla Ester pomstit. Opouštět kamarády se přeci nedělá ne? Na posledních středečních hodiních mě napadlo, že vytvořím nějakou uspávací nebo omračovací látku. Nebo ji nědkde šlohnu, to je jedno. Chci, aby se naučila, že zrazovat kamarády a místo toho se bavit s podivínama se nedělá.

Pohled Ester

Dneska je sobota. Den na dělání zbylých úkolů s nejlepší kamarádkou. Od toho incidentu, jak jsem si přisedla k těm podivínům se Viky chovala prazvláštně. Jako kdyby něco kula.

Bylo chvíli po poledni a proto jsem se rozhodla, že je čas na dělání úkolů.

,,Viky, pojď! Jdeme k té Janet!'' zavolala jsem přes celý byt.

Janet byla naše dobrá kamarádka a dneska jsme se všechny tři domluvily, že se sejdeme u ní. Vzala jsem si tašku s věcma a vyšla jsem ze dveří. Viky mi byla hned v patách. Janet bydlela pár pokojů od nás.

Psala jsem si do sešitu poznámky. Janet musela na chvíli jít pryč a Viky si něco četla v učebnici. Najednou jsem v mé ruce pocítila štípavou bolest. Začalo se mi černit před očima a mé tělo začalo ochabávat. Poslední, co jsem viděla a cítila, byla Viky, která mě nejspíš chtěla odtahnout do pryč. Pak jsem usnula.

Pohled Viky

Plán proběhl vklidu. Janet jsem řekla, že ji někde potřebují. Pak jsem dělala, že si čtu, ale ve skutečnosti jsem si připravovala injekci, abych Ester poučila.

Když jsem ji píchla injekci do ruky, její tělo začalo ochabávat a já jsem ji odtáhla na chodbu kousek od schodiště vedoucí do třetího patra. O třetím patru se říkalo, že tam straší. Nikdo z našich známých tam ani nebydlel. Všichni se tam bojí chodit.

Pohled Jeffa

Pomalu nastával večer a já jsem se připravoval na večerní lov. O víkendu chodí ven nejvíce lidí. Vzal jsem si nůž a vyšel jsem ze dveří ven.

Všichni ,,podivíni'' bydlíme ve třetím patře. Bylo poměrně jednoduché rozkřiknout, že tu straší a proto sem nikdo nechodí.

Zaklepal jsem na sousední dveře  Ticci Tobyho. Dneska jsme měli hlídku my dva.

,,Čau,'' řekl jsem.

On kývnul na pozdrav. Společně jsme sešli po schodech do druhého patra. Já jsem šel chodbou doleva a Toby doprava. Šel jsem pomalu, abych nenadělal žádný bordel a hluk.

Uviděl jsem na zemi tělo. Usmál jsem se. Ne že bych to potřeboval, mám přeci jenom vyřízlý úsměv.

Na noc se vždycky proměníme na ty krvechtivé creepypasty a přes den jsme normální lidé. Chodíme do školy pro creepypasty.

To tělo, co leželo na zemi se nehýbalo. Pomalu jsem ho otočil a uviděl jsem naší kamarádku z oběda. Ester. Jak se sem sakra dostala? Bylo mi jí líto. Ale i přesto jsem dost bojoval s myšlenkou jí podříznout.

Dámy a pánové, slavnému Jeffu the killerovi je líto nějaké holky, kterou zná tři dny a viděl ji jenom jednou.

Rozhlédl jsem se. Nikde nikdo. Vzal jsem ji do náruče a odnesl do mého pokoje. Nikdy jsem nikoho nezachraňoval, ale ona je známá. Položil jsem ji na sedačku a šel jsem dál kontrolovat, jestli je klid.

Ahoj všichni! Dneska to je o hodně pohledů. Doufám, že se vám příběh líbí a mějte se pěkně!