Byla jsem v ¶øRaðkU | ✓

8.- Ředitel

,,Dále,'' ozvalo se z místnosti, kde jsem věděla, že je ředitelna. Ale proč mě ostatní vzali sem, to netuším.

,,Počkej tady,'' řekla Jane a za doprovodu Jeffa vlezla do místnosti.

,,To nedopadne dobře,'' uchechtl se BEN.

,,Proč?'' zeptala jsem se.

,,Ty dva se nesnesou. Upřímně nechápu,že jim svěřuje mít hlídky spolu. Je zázrak, že se ještě navzájem nezabili,'' odpověděla Naty.

Proč mi o té osobě nic neřeknou? A proč mě vzali sem? Ach zase otázky. Kdyby mi na ně alespoň bylo odpověděno, ale to samozřejmě nejde.

Z myšlenek mě vytáhlo vrzání otevírajících dveří. Nejistě jsem vešla dovnitř a při pohledu do bílě prázdné tváře bez nosu, pusy ani očí, jsem si vzpomněla na dávno zapomenuté vzpomínky.

Bylo mi tehdá asi osm, když mi kamarád pustil na internetu video o něm. O stvoření, které mě ujistilo v tom, že svět není normální. Že existují takovéhle věci, mezi které teď patřím i já. Ta vzpomínka se mi tak oživila, jako by se to stalo včera.

Chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatovala, ale nakonec jsem se jako ostatní posadila.

Dřív než Slenderman stačil něco říct, jsem já vyhrkla: ,,Co tady dělá Slenderman?''

BEN sedící vedle mě se tiše uchechtnul.

,,Já tady řediteluju. Můžeš povídat,'' vyzval mě údajný ředitel. Já jsem se zarazila.

,,Řediteluješ?'' zeptala jsem se.

,,Ano, řediteluju,'' odpověděl. Zdálo se, že je trpělivý.

,,A-ale jak?'' zeptala jsem se.

,,Normálně. Lidi mě vidějí jako člověka a je,'' ukázal na ostatní ,,taky.''

Až teď mi došlo, že je vidím ve vraždící podobě. Jeff s jeho bílou mikinou a vyřízlým úsměvem, Jane s maskou a černými šaty, Naty s hodinkami místo oka, BENa v zeleném čemsi a elfíma ušima a černýma očima a Liua s řeznými ranami na obličeji.

,,A teď vyprávěj,'' vyzval mě podruhé.

,,Co?'' zeptala jsem se. No neřekl co, takže nevím. Slenderman si složil hlavu do dlaní a zavrtěl hlavou.

,,Asi co jsi měla nejraději v desíti letech,'' poznamenal ironicky Jeff.

,,No tak to jsem byla ujetá na jednorožcích. Musíte uznat, že jsou roztomilí,'' řekla jsem. Ostatní na mě koukali jako na největšího blázna v okolí a Slenderman si povzdechl.

,,Takže tě umlátili,'' shrnul Slenderman a já kývla.

,,Dobře, teď jí ubytujte u vás na patře. Zatím budeš chodit do školy. Teď běžte,'' řekl Slenderman.

,,Neumíš vyhazovat tak hezky jako Brumbál. Do příště se polepši!'' zavolala jsem za ním ještě. Ano potom jsem se zmínila o tom, že mám ráda Harryho Pottera a prostě jsem to poznamenat musela.

Vlezla jsem do pokoje a šla balit. Chtěla jsem to provést nenápadně, ale Viky byla v kuchyňce, která tu byla jen-Slenderman-ví-proč, a můj pokoj byl právě za kuchyní. Takže se mise nevydařila a Viky mi padla okolo krku.

,,Já jsem se o tebe tak bála!''zvolala v medvědím obětí.

,,To je sice hezké, ale teď mi dovol si sbalit,'' řekla jsem. Ona se odtáhla a podívala se na mě zvláštní pohledem.

,,Proč? Kam jdeš?'' zeptala se nechápavě.

,,To ti neřeknu, ale stěhuju se do třetího patra,'' odpověděla jsem jí a šla si balit. Když jsem pokoj opouštěla, hodila po mně něco mezi naštvaným smutným a starostlivým pohledem.

Hezkou neděli všem lampičkám! Jak se vám kapitola líbila? Já vím, že bych neměla, ale prostě jsem sem musela poznamenat to s tím Brumbálem. Je to pravda ne? Mějte se hezky!