Byla jsem v ¶øRaðkU | ✓

2.- Podivíni

Nastala středa, aneb nejdelší učící den v týdnu. Také by se to dalo přeložit jako den plný nudy. No posuďte sami, bavilo by vás trčet od osmi do pěti ve škole? Nejspíš ne. Alespoň, že už mám půlku předmětů za sebou. A teď jdu na oběd, protože máme polední pauzu, která trvá od třičtvrtě na dvě do půl třetí, když počítám i přestávku. S Viky jsme se tedy vydaly na oběd.

Podívala jsem se k stolu, kam si Viky sedla. Byla u nějakých našich dalších spolužáků. Poslední dobou s nimi tráví poměrně dost času. A také u nich bylo plno, takže si s nima sednout nemůžu. Rozhlédla jsem se po celé jídelně. Všude bylo tak nějak plno.

S povzdechnutím jsem se vydala k jednomu ze stolů, kde seděli dalších pět lidí.

,,Ahoj, můžu si přisednout?'' zeptala jsem se jich. Vypadali mile, ale zároveň zvláštně.

,,Jasně,'' řekla jedna z dvou holek, co tam seděly.

,,Dík,'' poděkovala jsem.

U stolu nastalo trapné ticho. Doteď se tady vášnivě o něčem bavili a teď, když přijdu já se najednou bavit přestanou.

,,Mám odejít?'' zeptala jsem se.

Všichni po mně totiž nějak pokukovali. Jakoby jejich pohledy říkaly: Nechceš náhodou zase odejít?

,,Ne, zůstaň tu. Jinak jsem Natalie,'' řekla ta vzdálenější holka.

,,Já jsem Ester,'' řekla jsem.

,,Tak se představte do háje!'' zvolala Naty k našim spolusedícím.

,,Já jsem Jeff,'' řekl kluk s bílou mikinou.

,,Liu,'' představil se kluk, který vypadal jako jeho bratr.

,,Já jsem Ben,'' představil se kluk  zeleném tričku.

,,A já jsem Jane,'' řekla holka vedle, které jsem seděla.

,,Nikdy jsem vás tady neviděla,'' řekla jsem.

,,My se tady moc neukazujeme, máme školu jinde,'' řekl Liu.

Dál jsme si tam povídali. Opravdu mě to bavilo, být zase s někým jiným než s Viky. Z naší konverzace nás vyrušilo poklepání na moje rameno.

,,Jé ahoj Viky,'' řekla jsem.

,,Ahoj Ester, nechci ti nějak radit, ale za deset minut nám začíná vyučování,'' řekla.

,,Tak se mějte,'' usmála jsem se na své nové kamarády. Vzala jsem tác a šla ho odnést.

,,Proč jsi si sedla zrovna k nim? Všude jinde bylo místo,'' začala má kamarádka, když jsme spolu vyšly z jídelní budovy.

,,Protože jsem chtěla,'' řekla jsem.

,,Vypadali divně,'' prohlásila Viky.

,,To nepopírám, ale byli milí,'' zastávala jsem se jich.

,,Pojď ať tu anatomii stihneme,'' řekla Viky.

Ahoj všichni! Doufám, že se máte dobře. Dobře, takhle jsem nikdy nezačínala, ale změna je život ne? Také doufám, že se vám kapitola líbila. Upřímně, byla docela o ničem, ale je důležitá. Užijte si teda další týden a mějte se hezky!