To nepochopíš...

«3»

Probudila jsem se v mém pokoji. No, jak jinak... Na sobě jsem měla hromadu modřin a roztržený ret.
Bylo to hnusný, tak jsem se šla rychle osprchovat. Po sprše jsem si na sebe vzala modré jeansy, černé triko s bílím nápisem "dark" a na to jsem si vzala mikinu přes hlavu v červené barvě. Pokusila jsem se modřinky a monokl zamaskovat make-upem, ale moc to nešlo.
Tak jsem to nechala být. Šla jsem dolů, kde jsem si nakrájela nějaké ovoce do mističky. Hodně lidí má rádo ovesnou kaši, ale já jí uplně nesnáším.

Když jsem došla ke škole, už tam byla Rose a Andrew. Zamávala jsem na ně a došla jsem k nim.
"Cos dělala?! Co se ti stalo?! Ukaž mi to!" vyšilovala Rose. "Ale nic to je jen malá modřinka" snažila jsem se z toho vymluvit. "Tohle nejsou malé modřinky! Co se stalo?!" ozval se Andrew. "Vysvětlím vám to po škole okay?" "Tak dobrá" souhlasila Rose.

Byla jsem u skříňky a dávala si tam zbytečné učebnice. Najednou mi někdo přikryl oči rukama a začal se smát. Hnedka jsem poznala, že je to Shawn. "Ahoj Shawne" zasmála jsem se. "Ahoj" řekl takovým sladkým hláskem.
"Co se ti stalo?" zeptal se ustaraně. "Nooo to je asi teď jedno" zkoušela jsem se vymlouvat.
"Ale neni, co se stalo? Mně to můžeš říct" usmál se na mě.
"Je to těžké na vysvětlení" v tu chvíli mi zmizel úsměv a já sledovla jen mé boty. "Víš co? Půjdeme ke mně a všechno mi řekneš" nadšeně prohlásil. "Ale-" ani jsem to nestihla doříct a dal mi ruku před pusu. "Ššš... chvilka tě nezabije" a usmál se na mě.
"Tak dobře" řekla jsem a usmála se.
Zavřela jsem skříňku a šli jsme.

Shawn bydlel trochu dál než já, ale měl opravdu hezký dům.
Všechno tu je luxusně zařízené.
"Mami, jsem doma a mám návštěvu" zvolal a z kuchyně se ozvala jeho mamka "jasný, kdyby něco jsem v kuchyni".
Šli jsme tedy k němu do pokoje. No moc uklizeno tu neměl, ale bylo to tu hezké.
"Tak co? Líbí?" zeptal se opatrně.
"Jo, jen by sis mohl uklidit" zasmála jsem se a on se pak přidal taky.
"Tak co se tedy stalo?" vyzvídal. Hnedka mi zmizel úsměv z tváře a začala jsem "No, můj táta umřel když jsem byla malá. Bylo mi asi 13 a mamka po jeho smrti začala pít. Pak začala být zlá a mě si přestala všímat. A nakonec to došlo tak daleko, že si domů začala vodit uplně cizí chlapy." ukápla mi slza když jsem dokončila svůj monolog. "A včera si mamka zase někoho přivedla. Oba byli uplně opilí a ten chlap mě pak zmlátil" v tu chvíli už jsem brečela. Shawn si mě přitáhl do velkého objetí. "Ššš... to bude dobrý. Tvoje mamka se z toho dostane, neboj." uklidňoval mě, ale já pořád brečela. "Shawne, já se bojím jít domů. Bojím se, že mě zase zmlátí." "Tak nikam nechoď, zůstaň tady" prosil mě Shawn. "To nejde, musím domů" "Ale jde, zůstaneš tu" řekl a nechtěl o tom diskutovat.
Souhlasila jsem tedy. Shawn mi půjčil jeho tričko, abych měla v čem spát.
Vysprchovala jsem se a pak jsme si šli lehnout. Když jsem usínala, ucítila jsem jak si Shawn dal ruce kolem mého pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. Pousmála jsem se nad tím a pak usla.

Omg! Nevěřila jsem, že mě bude psaní, tak neskutečně bavit.
Zase doufám, že se kapča líbila a kdyžtak omluvte chyby :)
#Tessie