To nepochopíš...

~11~

Šla jsem domů už celkem unavená, ale úkoly jsem si dodělat musela. Byla jsem taky rozhozená z Shawna, ale neměl tak mluvit. Mamka umí být hodná, ale je to už dlouho co nebyla. Přišla jsem domů a slyšela nějaké hlasy. To tu zas mamka někoho má? To snad už nemyslí vážně...
"Mami jsem doma." Zavolala jsem. "Zlatíčko pojď do obýváku." Zavolala na mě a já se lekla co se stalo, protože takhle už dlouho nemluvila.
Přišla jsem do obýváku a tam viděla dva muže jak se na mě koukají. "Takže kolik za ní chcete?" Zeptal se jeden muž. A já se lekla co se stalo. "Můžete mi vysvětlit co se tady děje?!" Zařvala jsem na ně. "Chci za ní aspoň 20 000." Usmála se mamka. A chlap jí podal kufr zřejmě s penězma. A já se rozutekla do pokoje. Oba chlapi běželi za mnou. Rychle jsem doběhla do pokoje a chtěla zamknout, ale nepovedl se a jeden chlap rozrazil dveře. Začala jsem strašně brečet a řvát. "Jen si užijeme kočičko." Řekl jeden chlap dost slizsky. A strhnul ze mě všechno oblečení a... znásilnili mě. Oba.

**********

Probudila jsem se uplně bolavá s modřinama po celém těle a NAHÁ.
To nebyl sen. Začala jsem hrozně brečet. Schoulila jsem se do klubíčka a propadávala všem problémům.
Chtěla jsem zavolat Shawnovi, ale s tím jsem se pohádala takže mi nepomůže. Rose jsem volat nechtěla. Nevím proč, ale přišlo mi, že se spolu už nějak nebavíme.
Nemohla jsem jít na policii. V tuhle chvíli by mě mamka zabila, než bych došla ke dveřím.
S mýma hnusně krvavýma modřinama jsem se dobelhala do své koupelny a osprchovala se.
Strašně moc to pálilo, ale nedalo se nic dělat. Když jsem byla osprchovaná šla jsem si lehnout, protože bylo asi 22:00.
Za nic jsem prostě nemohla usnout, furt jsem se převalovala a brečela jsem. Nešlo přestat na to myslet.

**********

Mamka ještě spí, takže toho musím využít. Rychle jsem seběhla schody dolů a šla do školy. Modřiny se mi nepovedlo zakrýt, jsou moc tmavé na to, abych je zakryla.
Když jsem přišla ke škole, pár lidí se na mě celkem divně podívalo, připadala jsem si fakt divně. Co si o mně asi myslí? V tu chvíli mi stekla slza po tváři, ale hnedka jsem jí setřela. Ve třídě už byl Shawn a když mě viděl tak trochu pootevřel pusu. Přišel ke mně a táhl mě za ruku na chodbu. "Co se ti stalo?!" Zeptal se celkem vystrašeně. "Nic co by tě mělo zajímat." Odcekla jsem mu. "Ale notak Mio... takovéhke modřiny se ti jen tak nestanou." Hnedka jak to dořekl, tak jsem začala brečet, protože se mi to všechno vrátilo. "Mio co se stalo? Neplakej prosím." A přitáhl si mě do obětí, ale to jsem se rozbrečela ještě víc. "Shawne já už na to nemám! Já se bojím všeho! Bojím se chodit domů, bojím se chodit ven, bojím se chodit do školy. Shawne já už dál fakt nemůžu. Já už nechci." A spustila jsem hysterický brekot. "Mio jsem tu s tebou a vždycky budu. Ať se setane cokoliv. Ale prosím pověz mi co se stalo."
Podívala jsem se na něj smutnýma a uslzenýma očima. "Fajn, ale nechci tu být." Tak jsme se sebrali a šli pryč.
Šli jsme si sednout do parku kde trošku svítilo sluníčko. "Tak povídej." Pobídl mě Shawn. "Je to težký Shawne... Oni, ti chlapi... dali mamce 20 000 aby mě mohli znáslinit!" "Shawne... oni mě znásilnili. Jen tak.!" A zase jsem hystericky brečela. "Mio... Pojď sem." A přitáhl si mě do velkého obětí. Brečela jsem mu na hrudi a nemohla přestat. "Shawne já se tak bojím." "Mio neboj se. Jsem tu s tebou."

Takže je tu další kapča😁 taková trochu drsnější, ale už se to začne rozjíždět😉❤️
#Tessie🖤