To nepochopíš...

«8»

Zrovna jdu naštvaná ze školy a ještě připravená na seřvání od mamky.
Zjistila, že u mě spal Shawn, protože když jsem byla ve škole, tak byla v mém pokoji a Shawn měl na posteli mikinu. Nechal si jí tam. Pak mi tedy volala mamka a seřvala mě, ať jdu okamžitě domů...
Agrhhh... kdo by nebyl naštvaný, že?!
Když jsem přišla domů, tak jsem si ještě rozmýšlela jestli tam mám jít.
Nakonec jsem se nadechla a šla. Zula jsem si potichu boty a šla do obýváku připravená na další hádku s mamkou.
"Mamiii, jsem doma" zařvala jsem otráveně, ale žádná odezva. Jakoby tu nikdy nikdo nebyl. Bylo mi to trochu divné, tak jsem se šla podívat i do koupelny. Samozřejmě tam taky nebyla. Fajn, ona mě seřve, ať jdu domů, ale jako sama doma neni.
Šla jsem tedy nahoru do pokoje a tam sebou hodila na postel.

************

Bylo asi devět večer a mamka pořád nikde. Jako tohle už bylo celkem divný, protože takhle pozdě domů nechodí. Ale tak co? Je to moje mamka, že.
Šla jsem se osprchovat a pak si lehnout. Už jsem skoro usnula, ale dole u schodů se ozvala rána. Jak jsem se lekla, tak jsem vylítla do sedu.
Pomalinku jsem se šla podívat co to je. A dole u schodů byla mamka. Seděla na zemi a z ničeho nic se začala strašně smát. "Mami?" Šeptla jsem a ona se na mě podívala s pořádnými kruhy pod očima.
"Co chceš?!" Prskla po mě. "Jdi pryyyyč! Vypadni! Nechci tě už nikdy vidět! Jsi zbytečná! Stejně jsi byla omyl!!" Zařvala na mě a já se slzami v očích šla do pokoje. Tohle slyšet od vlastní mamky bolelo. I když byla taková jaká byla, pořád to bolelo.

Rychle jsem se převlékla, naházela pár věcí do tašky a oknem vylezla ven. Utíkala jsem pryč. Už jsem nechtěla být v její přítomnosti. Bála jsem se, co by mi mohla udělat.

Když jsem se posadila na lavičku do parku opřela jsem se a schovala svůj ubrečený obličej do dlaní a vzlykala.
Chvíli jsem tam seděla a pak posteřehla jak si někdo sedl vedle mě.
Podívala jsem se na tu osobu a poznala, že to byl ten kluk do kterého jsem jednou vrazila. Seděl tam a kouřil cigaretu. "Co tu děláš takhle pozdě? A sama?" Zeptal se. "Nic co by tě mělo zajímat." Odsekla jsem mu a snažila se ho ignorovat.
"Jsem Luke." Řekl mi a popotáhl si z cigarety. "Jsem Mia." Odpověděla jsem. "Nikdy jsem tě tu neviděla." "To je zřejmé... do školy totiž nechodím a ven taky moc ne."
"Aha." "No... už půjdu, tak zase někdy." Řekl a ledabyle na mě mávnul. "Ahoj." Šeptla jsem.

Po asi deseti minutách od jeho odchodu jsem se rozhodla, že bych mohla někomu zavolat.
Na mobilu jsem si našla Shawnovo číslo a vytočila ho. Chvilku to pípalo a pak to zvednul. "Ano?" Ozvalo se z druhé strany trochu ospalím hlasem. V tu chvíli jsem si uvědomila, že je asi jedenáct. "Ahoj Shawne, promiň... nechtěla jsem tě budit." Řekla jsem mu omluvným tónem a vzlykla. "Zlato co se stalo?" Zněl dost ustaraně. "Nemohla bych u tebe na noc zůstat? Mamka mě vykopla." Vzlykala jsem mu do mobilu. "Kde jsi? Hned pro tebe jedu." "V parku." "Okay, za 10 minut jsem tam." Ustaraně odvětil a zavěsil.

Po deseti minutách přijel a hnedka se rozeběhl ke mně. "Zlato prosím neplakej. Jsem tady. Jsem tu s tebou." Utěšoval mě v objetí. "Děkuju Shawne, děkuju za to, co pro mě děláš." Vzlykla jsem.
"Za nic neděkuj." Odpověděl a dal mi pusu do vlasů.
Vzal mi tašku a šel se mnou do auta.

Když jsme přijeli k němu, tak jsme šli rovnou do pokoje a lehnout si.
Ležela jsem opřená o jeho hruď a snažila se usnout. Nakonec jsem to vzdala. "Shawne?" "Ano?" "Nemůžu usnout..." podívala jsem se na něj. "Já taky ne." Podíval se na mě.
A v tu chvíli už jsem ležela pod ním a dívala se mu do očí. Shawn se ke mně nahnul a začal mě jemně líbat. Polibky jsem mu oplácela. Pak se na mě Shawn podíval. "Mio... mam tě moc rád." Usmál se na mě. "Já tebe taky." Usmála jsem se taky a dala mu pusu. "Dobrou." "Dobrou." Přitulila jsem se k němu a usnula.

Hhh... asi mě ukamenujete, ale snad se vám kapča líbila.😊😁
Budu se snažit vydávat zase častěji😁
Omluvte prosím chyby a hoďte hvězdičku😊❤
Miluju vás❤🙏
#Tessie💜