Slyším jakési šustění nebo něco takového. Tak tedy s námahou otevřu oči a vidím Shawna jak nese tác s jídlem. "Dobré ráno princezno" usmál se na mě. "Dobré" zaculila jsem se. "Přinesl jsem ti snídani" řekl a podal mi tác s jídlem. Bylo tam ovoce, müsli, jogurt a nějaký džus. "Děkuju moc, ale víš, že tohle dělat nemusíš" řekla jsem mu s děkovným výrazem. "Ale já chci" usmál se na mě. Snědla jsem si svou snídani a pak se šla převléknout. Jelikož bylo venku docela teplo, tak jsem si vzala černé legíny, tričko s Micey Mousem a černou mikinu na zip. (Btw: je jaro xD)
Vlasy jsem nějak neřešila a udělala si drdol. Make-up jsem neřešila vůbec.
"Co budeme dneska dělat?" Zeptal se Shawn. "No to nevím, ale zítra je škola, tak bych se chvilku asi učila a pak pojedu domů" usmála jsem se na něj. "Počkej počkej počkej... ty chceš domů? Zeptal se zmateně. "No... nechi tu otravovat a-" nenechal mě domluvit. "Nikoho tu neotravuješ" řekl trochu důrazněji.
Bylo chvilku ticho, které jsem prolomila svou otázkou.
"Ty to chceš říct policii?" Zeptala jsem se sklesle. "No... nevím. Chtěl bych, ale zároveň ne" řekl také sklesle. "Prosím, nikomu nic neříkej" prosebně jsem se na něj podívala.
"Dobře, ale pokud se to bude opakovat, tak se to policie dozví" řekl vážně. Vzala jsem si tašku s věci a tašku do školy a šla. "Počkej... kam jdeš" zeptal se Shawn. "Musím domů, už tak budu mít průser jak něco" smutně jsem se na něj podívala.
"Dobře, ale odvezu tě."
Přijeli jsme před můj barák a já byla zase ve stresu. Shawn to na mně poznal. "Nechceš si to ještě rozmyslet?" Zeptal se opatrně. "Ne" sklesle jsem odpověděla.
V tu chvíli si vzal můj obličej do rukou a jemně se mi otřel o rty těma svýma. Nebránila jsem se tomu. "Shawne-" nevěděla jsem co říct. "To je dobrý, už běž" řekl trochu nervózně. "Tak ahoj" "ahoj." Řekla jsem a šla.
Mamka naštěstí nebyla doma, tak jsem si udělala něco k obědu a poté šla do pokoje. V pokoji jsem se zamkla a sedla si na postel.
Přtáhla jsem si nohy k sobě a přemýšlela nad Shawnem. Proč to udělal? Cítím k němu vůbec něco?
Myslel to vážně? Byla to jen sranda? Co když už někoho má?
Takových otázek jsem měla, ale odpovědi žádný. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet.
Achjo... proč tu není táta, kterému bych mohla tohle všechno říct a on by mi poradil.
Druhý den jsem došla do školy a šla rovnou ke skříňkám. "Můžeš mi vysvětlit kde jsi byla?!!" Zařvala na mě Rose. "Domluvili jsme se, že po škole mi vše vysvětlíš a ty sis odešla?!"
"Rose... promiň. Nevěděla jsem, že to vezmeš takhle." Řekla jsem klidným a omluvným hlasem.
"No... tak ses asi mýlila" dořekla to a nasraně odešla.
To snad neni možný, ona je strašně urážlivá. Ale ono jí to přejde.
Po škole jsem si chtěla vyčistit trochu hlavu, tak jsem došla domů. Naštěstí mamka neni doma. Šla jsem se převléknout do legín a nějaké mikiny.
Vzala jsem longboard a jela do parku. Tohle jsem milovala, to uvolnění, ten průvan ve vlasech, ta svoboda. Jste prostě volní a nic vás netíží.
Začalo se stmívat a já se rozhodla jet domů.
Znáte ten pocit, když na sebe můžete pustit tu horkou vodu a uvolnit se? Já jo a taky ho miluju.
Dosprchovala jsem se, převlékla se a lehla do postele.
Po dnešku jsem byla fakt unavená, takže jsem hnedka usnula.
Okay, okay, okay... trochu to přeháním, ale tak co😁
#Tessie
ČTEŠ
To nepochopíš...
Teen Fiction"Nech mě na pokoji!" "Ale já ti chci jen pomoct! To totiž kamarádi dělají..." "Ale já pomoct nechci! A ani nejsi můj kamarád!!!" "Okay... jak myslíš, až budeš něco chtít, tak za mnou nechoď! Když už teda nejsem tvůj kamarád!" Pak už se jen otočil a...
