Angel's friends ✔

Honička

Raf, Urie, Sladkůstka a Miki seděli na lavičce v parku. Neměli co dělat. Byla neděle, školu neměli a náramky jim také nezvonili. Takhle se nenudili už celou věčnost. Jen kdyby je něco napadlo.

,,Co budeme teda dělat?" zeptala se po třetí Miki.

,,Nevíme," zamumlala Sladkůstka a lehla si na trávník.

,,Já se nudím. Potřebuju nějaký program," mračila se Raf a koukla na oblohu. Do večeře bylo ještě dost času.
,,Myslím, že tvůj program právě kráčí za tebou," zasmála se Urie a ukázala prstem na přicházejícího Sulfuse.

,,No skvělý. To už bych se radši unudila k smrti," zamumlala Raf a posadila se.

,,Ahoj, holky," pozdravil, když přišel k nim.

,,Nechtěla bys jít se mnou?" otočil se na Raf.

Ne. Nehodlá se bořit lesem na kolech, jako minule. Téměř spadla, když zatáčela. Jo, chytil jí, no bez něj by tam ani nebyla. Co vymyslel dnes? Skákání z mostu? Brusle? Kdo rychleji napálí do jezera?

,,Ne, díky," pokroutila hlavou a andílci si povzdechly.

,,Dobře, tak nic," pohodil rameny a otočil se pryč.

,,Počkej? A kam?" zastavila ho.

,,Do školy," ten teda umí vysvětlovat. Jako když se ptáte pěti letého dítěte.

,,Na co do školy? Myslela jsem, že se snažíš o návrat mé paměti, tak co s tím má škola?" zvedla Raf obočí.

,,Je to jednoduchý. Budeme v pozemské podobě. Ty budeš utíkat a já se tě budu snažit chytit," vysvětlil jeho "ultra-mega-skvělý" nápad.  

,,Honička? Copak nám je pět?" zasmála se.

,,No tak, Raf. Chtěla si něco dělat," vložila se do toho Sladkůstka.

,,A teď ti Sulfus donesl program na stříbrném podnosu. Bude to legrace," přemlouvala jí Urie.

,,Tak fajn. Uvidíme se," zamávala jim a i se Sulfusem běžely zpátky do školy ruka v ruce.

,,Myslíte si, že si vzpomene?" zeptala se ostatních Miki.

,,To nevím. Každopádně v to doufám, protože tohle není naše stará Raf," kroutila hlavou Urie.

👼👿👼👿👼👿

,,Tohle je směšný," přetočila očima Raf, když se transformovala.

,,Já vím. Je to vůči tobě nefér, když jsem kluk. Proto ti dám deset sekund aby to bylo fér," mrkl na ni.

Si dělá srandu?! Ten blázen si z ní ještě utahuje. Vždyť ona mu ukáže, kdo je tu želva. Nechá ho v prachu, to se může vsadit.

,,Fajn. Skus mě chytnout, ty hrdino," vyplázla mu jazyk a rozběhla se pryč.

Po chvíli se otočila jestli je za ní, no když zjistila, že jí opravdu nahání, utekla do zahrady. Tam kličkovala pomezi stromy, no to jí spomalilo a tak běžela zpátky do budovy.

Chodby byly prázdné, jelikož byl víkend, takže se tu mohly přemávat jak dlouho chtěli. Po dvaceti minutách už nedokázala dál běžet a mlžilo se jí před očima. Musí zastavit, nebo nebude vidět na cestu a spadne. Musí mu však dokázat, že oproti ní nemá šanci.

,,Raf stůj! Ne, to je sloup!" slyšela Sulfuse a pak cítila jak vrazila do sloupu na chodbě.

,,Raf, si v pořádku?" naklonil se nad ní a opatrně jí posadil.

,,Jo, jsem," přikývla a chytla si hlavu. To byla pěkná rána.

,,Tys ho neviděla?" nemohl uvěřit, že Raf si sloupu nevšimla.

,,Ne. Trochu se mi mlžilo vidění, nevěděla jsem o něm. Chtěla jsem ti dokázat, že jsem rychlá a..."

,,U ďábla," zasmál se a pevně jí objal. ,,Já vím, že bych tě nedoběhl. V prvním ročníku si mi utíkala a já tě honil abych tě pak mohl porazit jednou provždy. No to nešlo. Byla si moc rychlá, chytl jsem tě jen proto, že si uklouzla na schodech."

,,A pak jsi mě porazil?" ušklíbla se.

,,To ne. Všimli jsme si dveří od síně pozemských bytostí a to nás zaujalo víc," začal se smát a ona s ním.

,,Popravdě. Dnes jsem se bavila. Jsem ráda, že si pro mě přišel," usmála se na něj a vstala že země.

,,Jasně. Když budeme mít někdy čas, zase půjdeme někam," vstal a proměnil se zpátky v nesmrtelníka, stejně jako Raf.

,,To budu moc ráda. Už se těším co zas vymyslíš. Zatím ahoj," zamávala mu a odletěla do místnosti snění za Urie.

Líbí?😇 já doufám, že jo