My Nightmares (Marcus & Martinus) ✅

1. kapitola

Blíží se můj konec a já bohužel netuším kolik času mi ještě zbývá. Je mi sedmnáct a to znamená poslední šanci, abych jela na tábor. Rodiče mi to nejdřív nechtěli dovolit a můj bratr s tím taky nesouhlasil. Mají o mě strach a já je chápu, ale tohle léto si chci užít.

,,Sam všechny věci jsou už v autě!"  zakřičel na mě Daniel, můj bratr. Okamžitě jsem si šla obout boty. Vzala jsem si svoje oblíbené conversky a rozběhla se k autu. Sedla jsem si na zadní sedačku vedle bratra. Čekali jsme ještě než přijdou rodiče. ,,Jestli se něco stane Sam, tak si to já a ani rodiče neodpustíme. Víš, že jsme nikdo nechtěl aby si tam jela..." spustil brunet. ,,Nic se nestane bráško. Ještě tě tu nějakou chvilku otravovat budu. O to neměj starosti" zasmála jsem se a praštila ho pěstí do ramene. Můj smích mu taky na tváři vykouzlil úsměv. Neusmívala jsem se moc často. Nebyl k tomu důvod.

***

Zastavili jsme u místa, kde už stál autobus. Rodiče odešly i s bratrem ještě něco zařídit. U autobusu stál hlouček holek. Po chvilce se ale některé přesunuly dovnitř a jiné si odešly povídat jinam.

Nikdy jsem moc nechápala to klasické dívčí chování. Namalované jako prostitutky, věčné hádky, pomluvy a k oblečení se radši ani nevyjadřuju. Já byla vždy spíš tichá a líčení jsem se dost vyhýbala. Ven jsem šla klidně i v teplákách a bylo mi to jedno.

,,Můžeš si už jít sednout, užij si to" položila mi náhle mamka ruku na rameno a já se jí lekla. ,,Děkuju" šeptla jsem a obejmula jí i tátu, který mezitím přišel. ,,Kde je Daniel?" zeptala jsem se poněkud zklamaně. ,,Věděl, že by ho to loučení bolelo, má o tebe strach a nechtěl ti to zkazit" usmála se chabě mamka. ,,Tak mu prosím řekni, že ho mám ráda" obejmula jsem ještě jednou mámu a vydala se do autobusu.

Kufr už mi rodiče dali dovnitř, takže jsem šla rovnou ke dveřím. Nekoukala jsem se před sebe ale na svoje nohy. Po chvíli mě někdo srazil k zemi. Nečekala jsem to a tak jsem si prostě sedla na zadek. O asi metr dál seděl na zemi blonďatý kluk. ,,Co děláš ty krávo!?" vykřikl po mně, začal se zvedat ze země a já myslela, že špatně slyším. To on strčil do mě. Jelikož mi došlo, že mi asi pomocnou ruku nepodá, tak jsem se zvedla sama. ,,Ty si shodil mě" zkřížila jsem si ruce na prsou. ,,Koukej se omluvit!" vykřikl a mě to přestávalo bavit. Takový zmetek mi rozhodně nebude poroučet!

Okolo nás už zase stál hlouček lidí. Nechápala jsem, co je tak zajímavého na tom, že se tu s ním hádám.

Přišla jsem blíž k němu. ,,To ty by ses měl omluvit mě, idiote!" vykřikla jsem a dloubla ho prstem do hrudi. ,,Nějaká drzá ne!?" odstrčil mě od sebe. Nehodlala jsem se s ním dál bavit. Je to idiot. Tenhle tábor bude ještě zajímavý ale já si ho hodlala užít. Otočila jsem se abych mohla odejít od toho blba pryč a jít si konečně sednout do autobusu, ale narazila jsem do nějakého dalšího kluka. Když jsem zvedla pohled k jeho obličeji, myslela jsem si, že vidím rozdvojeně. Tenhle kluk vypadal naprosto stejně, jako ten, se kterým jsem se teď hádala. Radši jsem to ani nekomentovala a šla si sednout do autobusu.

Sedla jsem si na nějaké volné místo víc vzadu. Po chvilce si ke mně sedla nějaká holka. Měla blonďaté  dlouhé vlasy a přátelský úsměv, který odhaloval její rovnátka. ,,Můžu si sem sednout?" zeptala se s úsměvem. ,,Jo klidně" usmála jsem se na ní taky, ikdyž mi do smíchu, po té hádce s tím debilem, moc nebylo. ,,Jsem Tara" natáhla ke mně ruku. Tahle holka byla zvláštní. Až moc se usmívala, ale možná to bylo přesně to, co potřebuju. ,,Samantha" teď už můj úsměv nejspíš vypadal více upřímně. ,,Seš hustá" zasmála se najednou. Nahodila jsem vcelku nechápavý pohled. ,,Jak si se pohádala s tím blonďákem" objasnila mi. ,,Co je na tom tak hustého? Je to debil, tak jsem mu to řekla" pokrčila jsem rameny. ,,Hale, možná to bude znít divně, ale ten kluk má bratra?" zeptala jsem se. ,,Jo, ten co si do něj vrazila, je jeho dvojče" kývla Tara na souhlas. ,,Takže jsem neviděla rozdvojeně" pronesla jsem a Tara se začala smát. ,,Ne, neviděla" smála se. ,,Taky mám dvojče." pronesla najednou.

***

Po nějaké době jsme vyjeli a já už se po pěti minutách těšila až tam budeme. Miluju dlouhé cesty autem a autobusem, ale zapomněla jsem si sluchátka. ,,Chceš poslouchat se mnou?" zeptala se blondýnka vedle mě a já s úsměvem kývla. Myslím, že ji začínám mít vcelku ráda...

1. kapitola je tady!  👑❤ Ano, tahle knížka už tu jednou byla, ale já se jí rozhodla obnovit 😅 Shawn tu tentokrát nebude, ale snad se vám tahle knížka bude taky líbit 💕