My Nightmares (Marcus & Martinus) ✅

8. kapitola

Otráveně jsem zakroutila hlavou nad tím jeho dementním úšklebkem a vydala jsem se ke svému vyhlédnutému lehátku. Spokojeně jsem si na něj lehla a začetla jsem se do své knihy. Začetla jsem se až tak moc, že jsem si nevšimla Marcuse a Martinuse, kteří se u mě najednou objevili.

Martinus mě rychle chytl za nohy a Marcus pod rukama. Zvedli mě do vzduchu a nesli mě k bazénu. ,,Demente jedna a demente dva, okamžitě mě pusťte!" ječela jsem se smíchem a snažila jsem se kopat a všemožně se kroutit, ale bylo mi to k ničemu, protože měli moc velkou sílu.

Když už mě donesli k bazénu a začali se mnou pohupovat a odpočítávat, kdy mě tam hodí, hodila jsem knížku, kterou jsem do teď držela v ruce, co nejdál od bazénu. Moc se mi to ale nepovedlo a knížka dopadla jen asi tři metry ode mě.

,,Raz" začalo odpočítávat společně s nimi i několik holek a kluků mezi nimiž byla i Tara s Laurou. Ty si potom ještě podám. ,,Dva" řekli opět všichni sborově a já už se přestala jakkoliv vzpírat. ,,Tři" vykřikli všichni a já si rychle chytla nos. V momentě kdy mě oba Gunnarseni vyhodili a pustili, jsem se chytla Marcusovy paže a stáhla jsem ho sebou. Možná jsem měla předem někomu říct, že neumím plavat.

Spadla jsem pod vodu, na můj vkus až moc hluboko a vzhledem k tomu, že jsem se nestihla ani pořádně nadechnout, jsem se téměř okamžitě napila vody z bazénu. Přišla jsem si jako kámen a už jsem ani nedoufala, že ještě někdy úvidím slunce na nebi, ale pak mě něčí ruce chytly okolo pasu a vytáhly mě ke kraji, kde bylo méně vody.

Vyplašeně jsem se podívala do Marcusovy tváře a on stále nepouštěl mé boky, za které mě ještě před chvílí vytáhl z vody. Jeho ruce byly teplé i přes studenou vodu, ve které jsme se teď nacházeli.

,,Děkuju" špitla jsem, ale pak jsem jeho ruce sesunula ze svých boků a vyskočila jsem na okraj bazénu.

Došla jsem až ke své knížce a zjistila jsem, že je naprosto promočená. Když jsem jí otevřela, tak na stránkách místo písmen byly inkoustové šmouhy. V tu chvíli zmizel jakýkoliv vděk za záchranu mého života.

,,Tak vám děkuju pěkně. Ta knížka je úplně zničená" rozhodila jsem rukama a knížku jsem nakonec hodila za sebe na zem. Pak jsem si to odkráčela naštvaně pryč.

***

Šla jsem po schodech do pokoje a moc dobře jsem slyšela rychle se přibližující kroky za mnou, kdybych ale věděla, co dotyčný za mnou udělá, asi bych se rozběhla taky.

Okolo mě se omotaly dvě paže, takovým stylem, že jsem se nemohla ani pohnout.

,,Promiň za tu knížku" zašeptal mi do ramene Marcus. ,,Marcusi pusť mě a dej mi pokoj" pronesla jsem poněkud klidně, ale nejraději bych ho seřvala za to, že mi společně s jeho dementním bratrem zničili knížku. A zrovna mojí oblíbenou. ,,Dobře, když tuhle omluvu nepřijímáš, tak buď večer ve čtvrt na jedenáct venku. Někam tě vezmu" zašeptal opět do mého ramena a já se trochu ošila, protože jeho dech mě lechtal na kůži.

,,Ještě mě tam znasilníš. V žádném případě" uchechtla jsem se. ,,To zní jako fajn nápad." ,,A vůbec, pusť mě" pokusila jsem se vykroutit z jeho objetí, ale marně. ,,Nepustím tě dokud neřekneš, že přijdeš" řekl a ještě více si mě přitiskl k sobě. ,,Tak fajn a pusť mě, jinak mě uškrtíš" zamračila jsem se na něj přes rameno. ,,Dobře. Budu se na tebe těšit. A teď pojď se mnou zpátky k bazénu" usmál se a natáhl ke mně ruku, které jsem se po menším zaváhání chytla...

Yeeah 😂 Tady máte další kapču 🖤 Jaký máte zatím na tuhle knížku názor? 😅 Budu ráda za každý hlas a komentář 🖤🖤