My Nightmares (Marcus & Martinus) ✅

26. kapitola

Blondýna i a tou její kamarádkou odešly a já se zhroutila na lavičku. Vůbec nevím, co je ta holka zač a o to větší mám strach, že by mohla vážně Marcusovi něco udělat. Tohle sem nemohla dopustit. Ale my by jsme to spolu nějak snad zvládli. Horší bylo to všechno co mi o něm řekla. Je to pravda? Plánuje mě taky poslat ke dnu?

Asi bych přemýšlela dál, ale ze stanu vyšel Marcus a sedl si vedle mě na lavičku. Naštěstí díky dešti nebylo poznat, že to na mích tvářích nejsou obyčejné kapky vody ale slzy.

,,Není ti zima Sněhurko?" zeptal se. ,,Možná malinko" špitla jsem a on si sundal mikinu, přetáhl mi ji přes hlavu a mě stiskl v objetí. ,,Tak proč si nepřišla za mnou dovnitř?" zeptal se. ,,Je tam moc lidí. Nechtěla jsem tam už být" pokrčila jsem lehce rameny. ,,Dobře" odpověděl jen a pak už jsme seděli potichu.

***

Marcus si po několika minutách sezení stoupl. ,,Nezatančíte si se mnou princezno?" usmál se a natáhl ke mně ruku. ,,Moc ráda" odvětila jsem taky s úsměvem na rtech. Chytla jsem se Marcusovi ruky a postavila jsem se. ,,Chci ti ale říct, že neumím tančit" oznámila jsem mu. ,,To já taky ne" zasmál se Marcus. 

Oba jsme začali více méně poskakovat, točit se a dokonce jsme zvládli i otočku. Hrozně jsme se smáli. Od smíchu už mě bolelo břicho.

Najednou jsme se oba zastavili a jen jsme si koukali do očí. Mokré vlasy Marcusovi spadaly do čela a na rtech mu pohrával úsměv. Jeho úsměv mi přišel jako nakažlivý, musela jsem se usmívat taky. Marcus se opět začal přibližovat k mím rtům. Nechala jsem ho a své ruce jsem položila na jeho ramena.

,,Uuu" ozvalo se najednou a my se oba otočili. Koukala na nás Tara, Clarissa a Sarah.  Začali jsem se smát jak my tak holky. Najednou se vedle holek objevila Laura. ,,Co jsem zmeškala?" zeptala se a to nás všechny rozesmálo ještě víc.

,,Ne ale vážně. Co jsem prošvihla?" zeptala se znovu trochu naštvaně, protože my jsme jí stále nikdo neodpověděl. ,,Milostnou chvilku tady Sam a Marcuse" začala se znovu smát Tara. ,,Ale notak" rozhodila rukama Laura. ,,Proč zrovna já?" založila si uraženě ruce na hrudi. 

***

Uběhli zhruba další dva dny. Během nich jsem se od Marcuse nehla skoro ani na krok. Měla jsem strach, že jakmile odejdu, přijde Sophie a.k.a blondýna s velkým zadkem.

Za ty poslední dva dny se mi udělalo už několikrát špatně. Nechtěla jsem si to připustit, ale tenhle tábor mému stavu vůbec nepomáhal.

Bylo ještě před budíkem a mě hlavou probíhali přesně tyhle myšlenky. Že bych možná měla jet domů. Ale nechtěla jsem tu nechat holky, Marcuse, Martinuse a dokonce i Shawn a Daniel mi docela přirostli k srdci. Nemohla jsem je tu jen tak nechat. Může to být poslední možnost strávit s nimi těch pár dní. Kdo ví. Zítra už můžu být po smrti. Musím si každý den užívat.

Najednou se mi udělalo hrozně zle a já se rozběhla na záchod. Stihla jsem to jen tak tak a začala jsem zvracet. Krev. Už zase. Všechno to bylo zpátky.

Ahoj, jak je? 🖤 Jaký máte názor na všechno ohledně té nemoci? Jinak tahle knížka pravděpodobně skončí 30. kapitolou, tak mi dejte vědět jestli budete chtít i druhý díl ❤ Doufám, že se vám kapitola líbila a budu ráda za každý hlas a komentář 💕