My Nightmares (Marcus & Martinus) ✅

10. kapitola

,,A to pro nás znamená jako co?" zeptala se Laura. ,,No, vlastně nás pozval hrát s nimi" usmála jsem se. ,,Tak tam nejdu" zakroutila hlavou Tara. ,,Ale notak. Martinus není tak špatný" založila jsem si ruce na hrudi. ,,Ten byl dobrej. Gunnarseni jsou blbci. Nebudu se s nimi bavit ani chvíli" ušklíbla se opět Tara.

,,A ty Lauro?" otočila jsem se s nadějí na druhou kamarádku. ,,Promiň, ale do toho nejdu" zakroutila hlavou na nesouhlas i ona. ,,Přece mě tam nenecháte samotnou?" zamračila jsem se. ,,Ty jako vážně přemýšlíš, že tam půjdeš i bez nás?" ušklíbla se Tara a já přikývla. ,,Samotnou jí tam nechat nemůžeme. Půjdu s tebou. Ale jestli budou mít blbý narážky, tak odcházím" usmála se Laura a Tara se plácla rukou do čela. ,,Fajn, jdu taky" řekla a vyplázla na nás jazyk.

,,Co si vezmete na sebe?" zeptala jsem se a já sama jsem si ze skříně vytáhla kraťase od dresu a štupny, co mi zbyly po florbale a nějaké obyčejné černé triko. ,,Ještě nevím" pokrčila rameny Laura. ,,Obyčejně triko a kraťase?" odpověděla mi stále trochu naštvaně Tara.

,,Nemusíš s námi jít, jestli nechceš" pousmála jsem se trochu, než jsem se sehla, abych si mohla vlasy stáhnout do vysokého culíku. ,,Půjdu. Přece tu nebudu sama. Ale nejsem z toho moc nadšená" řekla a slezla ze své palandy, aby si taky mohla vzít své oblečení ze skříně.  Já si už jen přes hlavu přetáhla světle modrou čelenku na sport a nechala jsem si ji prozatím na krku.

***

Došli jsme na ten menší betonový plácek, ale zatím tam čekal jenom Martinus. ,,Ehm ahoj" usmál se na nás. ,,Vlastně jsem moc nečekal, že vážně přijdete. Tak pojďte" ušklíbl se a pak se rozešel směrem k plotu, který byl zhruba dvacet metrů od něj.

,,Proč jdeme k plotu?" zeptala se Laura trochu podezřívavě. ,,Musíme za plot" ušklíbl se na nás přes rameno. 

Až teď jsem si všimla, že má na sobě dres. Vzadu měl napsáno Gunnarsen. Jak jinak. Na nohou měl také štrupny, akorát bílé a ve vlasech černou čelenku, aby mu vlasy nepadaly do obličeje.

,,Jak za plot?" zastavila se Tara se skříženýma rukama na hrudi. ,,Prostě za plot. Kousek odtud je louka" vysvětloval Martinus za chůze. ,,Nesmíme z tábora" zakroutila hlavou Laura. ,,Ale notak vy poserové. Ty snad půjdeš ne?"  otočil se a podíval se s úsměvem na mě. ,,Nechytí nás?" zeptala jsem se a on zakroutil hlavou. ,,Navíc je to kousek. Tak jdete? Protože já jo" řekl a počkal pár sekund, ale rozešla jsem se za ním jenom já. Holky stály na místě a kroutily hlavami.

***

Už jsme procházeli takovou menší dírou v plotě, když jsme uslyšeli rychlé kroky. Otočila jsem se za sebe a uviděla jsem, jak k nám běží Tara a kousek za ní i Laura.

,,Rozmyslely jste si to?" ušklíbla jsem se na ně, ale to už prolézaly také dírou v plotě jako předtím já a Martinus. Nebyl vlastně moc velký problém tou dírou prolézt, protože byla docela velká a my všichni byli poněkud hubení.

,,Tak teď tudy" ukázal Martinus směrem do lesa. ,,Seš blázen? Kam nás to vedeš?" podívala jsem se na něj podezřívavě. ,,Věř mi. Je tam louka" usmál se Martinus a pak se vydal směrem do lesa, zatímco já přemýšlela, co ten kluk sakra fetoval, že si myslí, že v lese je louka..

Konečně jsem napsala další kapitolu 😅 Jakože asi je docela nic moc, ale snad se líbí ❤ Děkuju za každý hlas a komentář ✨