My Nightmares (Marcus & Martinus) ✅

9. kapitola

Ruku v ruce jsem s Marcusem došla až k bazénu a opět jsem si sedla na lehátko. Myslím, že i dokonce na úplně to stejné. Má knížka už u bazénu neležela, ale i kdyby jo, stejně by mi byla k ničemu. Lehla jsem si a zavřela oči.

,,Chcete přinést pití má paní?" ozval se hlas, který se až nápadně podobal tomu Marcusovu. ,,Martinusi co blbneš?" zeptala jsem se ho s jemným úsměvem, když jsem otevřela oči a posadila se. ,,Snažím se odpracovat to, že jsem tě s bratrem hodil do toho bazénu" pokrčil rameny s úsměvem. ,,Ta knížka mě moc mrzí. Nevšiml jsem si jí" řekl a úsměv mu ze rtů náhle zmizel. ,,To nic" pousmála jsem se. ,,Dobře, ale to pití už jsem ti stejně přinesl" ušklíbl se a podal mi do rukou sklenici s nějakou vychlazenou limonádou. ,,Děkuju" usmála jsem se a hned jsem se napila.

,,Myslím, že se Marcusovi líbíš" pronesl najednou s pohledem upřeným někam daleko. ,,Cože?" zeptala jsem se okamžitě, protože jsem měla pocit, že snad špatně slyším. ,,Myslím, že se mému bratrovi líbíš. Takhle se normálně k holkám nechová" zaměřil Martinus konečně svůj pohled na mě.

V jeho obličeji nebyla ani stopa po nějakém ironickém úsměvu. Mluvil naprosto vážně.

,,Martinusi přestaň si že mě prosím dělat srandu. Není to vtipné" zkřížila jsem si ruce na hrudi. ,,Jenže já si nedělám srandu, myslím to vážně" pokrčil rameny. ,,Tak já už asi půjdu a kdyby si něco potřebovala, tak mi řekni" usmál se nakonec a odešel.

Nevěřila jsem mu to. Proč bych se měla k sakru Marcusovi líbit? Jediné, co mě ale zarazilo byl Martinusův vážný výraz v obličeji, když mi to říkal. Prostě žádný náznak úsměvu.

***

Nudila jsem se a tak jsem si vlezla do méně hluboké části bazénu, kde jsem dosáhla. Voda příjemně chladila a já v ní začala dělat různé kotrmelce a stojky.

Vynořila jsem se a zrovna v tu chvíli mi někdo skočil přímo před obličej, takže mi do něj cákla voda. Začala jsem si otírat vodu z očí a pak jsem před sebou uviděla smějícího se Martinuse. Jeho smích byl zřejmě nakažlivý, protože jsem se začala smát taky.

,,Odpoledne jdeme s Marcusem a pár dalšíma klukama hrát fotbal. Přidáš se?" oznámil mi, když jsme se konečně uklidnila. ,,Abych byla upřímná, neumím hrát fotbal, takže vám přece nebudu kazit hru" pousmála jsem se. ,,Tak si sebou vem kamarádky" pokrčil rameny s úsměvem. ,,No já nevím." ,,Super, tak ve čtyři na tom betonovém plácku" usmál se a rychle vylezl z bazénu, než jsem stihla říct jakoukoliv další námitku. Idiot.

***

Seděla jsem na lehátku zamotaná v ručníku, protože mi byla zima.  Venku bylo ale asi třicet pět stupňů a ten bazén nebyl nějak hrozně studený takže mám spíš podezření, že je to zimnice.

,,My už jdeme na pokoj. Jdeš taky?" oznámila mi najednou Laura, které jsem si do teď ani nevšimla, protože jsem byla moc zabraná do pozorování ostatních okolo. ,,Jo jasný. Už běžím" usmála jsem se a zvedla se z lehátka i s ručníkem přes ramena.

,,Co se bude dělat teď?" zeptala se Tara cestou po schodech. ,,Je vedro, takže Josh říkal, že máme volno až do večeře" pokrčila rameny Laura. To, že máme volno už jsem ale samozřejmě věděla, vzhledem k Martinusově návrhu na fotbal.

Horší je, že on vážně počítá, že přijdu. Šla bych, ale rozhodně ne sama, takže myslím, že bych to asi měla holkám říct. Mám pocit, že z toho nebudou moc nadšené.

Odemkla jsem dveře do pokoje, ručník jsem rozložila na skříňku a lehla jsem si na postel. ,,Martinus říkal, že budou ve čtyři hrát s klukama fotbal" začala jsem nevinně..

Takže ahoj 🔥 Byla bych ráda, kdyby jste mi dal někdo najevo, že to čtete 🖤 Jinak děkuju za každý like a komentář 💕