Always With You (FF HP)

#17

Kath's view

Dnes nastal den druhého úkolu. Šla jsem s Am k loďkám, které nás měli odvést k tribuně, tyčící se nad jezerem. Draco šel se svými kumpány a tak jsem se rozhodla jít se svou spolubydlící. Hermiona a Merry se někam stratily. Dlouho jsem přemýtala kde jsou. ,,Hele támhle je Harry" ukázala Am na černovlasého chlapce stojícího vedle Nevilla Longbottoma. O něčem se dohadovali, ale nechtěla jsem je rušit. Sedly jsme si tedy do loďky a odjely na tribunu. Tam jsme našly volná místa. Když zazněl výstřel, šampioni se vrhli do vody.

Po půlhodině se vynořila Fleur.

Po další půlhodině se vynořil Cedric s Merry. Po něm Krum s Hermionou a nakonec Ron a sestra Fleur. Harry se ale stále neoběvoval. Když už to vypadolo, že je po něm, vyletěl z vody jak kulovej blesk. Dopadl na plošinu pod námi. Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale zastavila mě prudká bolest celého těla. Upadla jsem do bezvědomí.

Pohár tří kouzelníků. Harry. Cedric. Přenášedlo. Červíček. Smrtící kledba. Brečící Harry.

S trhnutím jsem se probudila. Byla jsem na ošetřovně. ,,Nejsem tu nějak často?" Zamumlala jsem si pro sebe, ale pak jsem si uvědomila co se stalo. ,,Ta vidina!" Vykřikla jsem a rozeběhla se ke dveřím. Madam Pomfreyová se mě snažila zadržet, ale marně. Běžela jsem co mi síly stačily. Doběhla jsem do Velké síně, protože jsem si uvědomila, že je čas večeře. Vtrhla jsem tam jak velká voda. Vydala jsem se k mrzimorskému kolejnímu stolu. Zastavila jsem se u Cedrica. Vyjeveně se na mě díval. ,,Je mi jedno co si o mě teď myslíš ty a všichni ostatní, ale nesmím dopustit aby se Merry nervově zhroutila. Cedricu ty se nesmíš dotknout poháru tří kouzelníků. Ve třetím úkolu musíš nechat pohár pohárem a zachránit se je ti to jasný?" Vyklopila jsem na něj, co jsem potřeboval řítc. ,,Hele Evansová já chci vyhrát. Ty jenom chceš aby vyhrál Harry, že jo?" Zamračil se. ,,Ne, ty to nechápeš, tady jde o tvůj život!" Vyjekla jsem. ,,Ne já to chápu až moc dobře! Nechceš abych vyhrál" zamračil se ještě víc. ,,U Merlina ty prostě nesmíš umřít, Merry by si pak ublížila ty idiote!" Vykřikla jsem a rozbrečela jsem se. Někdo mě chytil za ramena. Byla to Merry, moje sestřenka. ,,Cede, jestli mluví pravdu tak by jsi neměl..." začala, ale přerušil ji. ,,Hele to jste se proti mě všichni spikli nebo co?" Vyštěkl. Poté se vzedl a odešel ze síně. Vedle nás se objevil Draco a tak mě Merry předala do jeho náruče. Sama se potom rozeběhla za mladým Mrzimorem. Poté co mě Draco odvedl pryč jsem se znovu zhroutila.

Náš dům. Moje máma. Můj otec. Hádka. Smrtící kledba. Výkřik.

S výkřikem jsem se probudila. Byla jsem zpět ošetřovně. Tenokrát jsem tu nebyla sama, ale vedle mé postele seděl Draco. ,,Máma" vydechla jsem. ,,Cože?" Zeptal se zmateně blonďáček. ,,Je v nebezpečí" vyjekla jsem. ,,Proč se ti najednou zjevuje tolik věcí?" Podíval se na mě tázavě. ,,Nevím" odpověděla jsem vyděšeně. ,,Neboj, to se vysvětlí" usmál se na mě a přitáhl do hřejivého objetí.

O pár dní později

Seděla jsem v nebelvírské společenské místnosti. Vedle mě seděla Merry a naproti nám Hermiona. ,,Myslím, že bychom jí to měli říct Rone" zaslechla jsem hlas svého černovlasého bratrance. ,,Hele, stejně na to brzy přijde sama!" Ozval se kousavý hlas Rona Weasleyho. Zvedla jsem se a zamířila ke schodů do chlapeckých ložnic, na který ti dva seděli ,,Kath by to měla vědět!" Protestoval brejlounek. ,,Co bych měla vědět?" Zamračila jsem se na ně. ,,Co je ti do toho?" Řekl znechucený zrzek. ,,No..... no..... jak to jen říct?....... Tvoje mamka........ no......" koktal Harry. ,,Co moje mamka co je s ní?" Vyjekla jsem. ,,No..... ona.... je..... mrtvá" dostal ze sebe onen brejlounek. Mě se do očí vehnaly slzy. Poslední dobou se děje sposta strašnejch věcí. Bože proč? Rozhodla jsem se, že tam nebudu už ani minutu. Rozeběhla jsem se pryč. ,,Co se stalo?" Vykřikla Hermiona. ,,Co jste jí provedli?" Obořila se Merry na chlapce. To bylo poslední co jsem slyšela než jsem utekla pryč.

Sedla jsem si venku, kousek od famfrpálového stadionu. Po tvářích mi proudem tekly slzy. Po dlouhé době si ke mě našla cestu nějaká sova. Nesla pečlivě zapečetěnou obálku. V té byl dopis na zažloutlém papíře.

Milá Kathrine,
Jestli tohle čteš, jsem už po smrti. Zajímavé, takhle začínají takové ty klíčové dopisy, ale to si asi pamatuješ. Ať se bude v příštích letech dít cokoliv, nezapoměň kdo jsi. Nikdy, opravdu nikdy si neříkej, že jsi špatný člověk. Jsi ta nejlepší holčička pod sluncem a taky vždy budeš. Mám tě moc ráda, ale tvůj otec sílí. Nevím za jak dlouho povstane, ale stane se to. Chraň Harryho a nezapomeň, že: Jsi Kathrine Evansová. Miluju tě zlatíčko.

Máma

Předčítala jsem si dopis snad desetkrát a přitom mi stále tekly slzy. Moje matka byla vskutku svělá žena, bude se mi po ní stýskat. ,,Mám tě ráda mami" zašeptala jsem do větru, který má slova odnesl v dáli.

-------------------------------------------

824 slov