Always With You (FF HP)

#20

Kath's view

Pomalu jsem otevřela oči. Vzbudil mě šelest sovích křídel. Pohlédla jsem na okenní parapet, kde stála poměrně majestátní sova s dopisem v zobáku. ,,Copak to pro mě máš?" Usmála jsem se na ni. Pohladila jsem ji po hlavě a vzala si od ní dopis. ,,Počkej na odpověď" řekla jsem a dala jí pamlsek, který byl původně pro Hedviku.

Milá Kathrine,.
Je mi to líto, ale už k tobě nic necítím a tudíž je mou téměř povinností se s tebou rozejít.

D. M.

Přečetla jsem si dopis pro jistotu ještě jednou. Do očí mi vhrkly slzy a zmáčely celý můj obličej. Pohlédla jsem na spící dvojčata a znovu propukla v nezadržitelný záchvat pláče. Vstala jsem a zadívala se na svůj odraz v zrcadle. Celá moje tvář byla zarudlá a moje oči stále produkovaly slanou tekutinu. Měla jsem pocit, že můj život nemá smysl. Za mými zády se objevila drobná černovláska a položila mi ruku na rameno. ,,Jsi v pořádku?" Zeptala se ustaraně. ,,Ano.... vlastně ne" hlesla jsem potichu. ,,Myslím, že by jsme si měly někam vyrazit" řekla rozhodnutě. ,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad" zamumlala jsem. ,,Ale prosím tě, co by se tady tak mohlo stát?" Usmála se. ,,Tak fajn někam se vydáme ale slib mi, že to nebude nikam daleko" ustoupila jsem nakonec. ,,Slibuji" řekla a zachichotala se.

O hodně dní později

,,Ty si myslíš, že jsem se ho nesnažila kontaktovat?" vyjekla jsem. ,,Malfoy je kretén, tak ho nech plavat!" vmísil se do našeho rozhovoru brýlatý chlapec. ,,Děláš si ze mě srandu?" zeptala jsem se pobouřeně. ,,Ne, nezaslouží si tě" řekl lhostejně. ,,Víš co Pottre? Tak si mysli co chceš protože já jsem s tebou skončila!" vyprskla jsem a odešla z kupé pryč. Ano, už jsme se nacházeli ve spěšném vlaku do Bradavic. Jako pokaždé se tu toho odehrálo hodně. Zahlédla jsem Draca, pohádala se s Harrym a teď stojím v uličce a koukám se na mlžná pole probíhající za oknem vlaku. Jedna z mnoha věcí, které mě tížily byl i fakt, že jediní moji žijící příbuzní, jsou dvojčata Potterovi. ,,Co jsi tady tak sama?" ozval se povědomí hlas, až příliš blízko mého ucha. ,,Proč myslíš?" odsekla jsem. ,,Nebuď protivná, víš jak jsem se na tebe těšil?" usmál se na mě. Nechápavě jsem povytáhla obočí. ,,Sám jsi mi napsal, že se s mnou už nechceš být" vypadlo ze mě. ,,Cože? To bych ti nikdy nenapsal" řekl uraženě. ,,Ne? Je to tu černé na bílém" zamračila jsem se a vytáhla jsem z kapsy u hábitu zmuchlaný pergamen. ,,Tak za prve, tohle rozhodně není moje písmo a za druhé já se nikdy nepodepisuji D. M.. Maximálně Z. P. jako Zmijozelský princ" objasnil a já se na místě rozplakala ,,Ty jsi si vážně myslela, že bych ti tohle někdy napsal?" zasmál se. Jeho zvonivý smích mě opětovaně postavil na nohy. Přitáhl si mě do objetí a nechal mě se mu vybrečet na rameni. Jeho doteky na mých zádech a pase, jeho vůně a konejšivá slovíčka mu opět vrátila moji důvěru.

Začátek listopadu

Seděla jsem ve výklenku ve Zmijozelské společence a pozoroval všechny přítomné. Blaise se nápadně předváděl před Pansy, která o něj nejevila sebemenší zájem, Crabbe s Goylem se cpali jako nevětší prasata a Draco si četl nějakou mě neznámou knihu. Vypadal vyrovnaně. Po tom co si z Harryho udělal srandu kvůli problému s mozkomory na konci prázdnin, se choval roztěkaně a zadumaně. Myslela jsem, že ho trápí něco závažného, ale zmýlila jsem se. Jen se zamýšlel nad zkouškami NKÚ, které nás čekali v dalším pololetí.
,,Děje se něco Princezno?" Přisedl si ke mě. ,,Ne, jen jsem se nad něčím zamyslela" usmála jsem se a nechala se obejmout. Nikdy mi nepřišlo, že by mi ke štěstí stačilo jen málo. Sice nám profesorka růžová vochechule zakázala famfrpál, ale i tak jsem byla šťastná, že mohu být s lidmi, které mám ráda. Merry se poslední dobou trápila kvůli Cedrikovi, který si nemohl najít práci, Golden trio řešili Merlin ví co a já si tu klidně seděla a sledovala ostatní studenty Zmijozelu. Vůbec jsem se nechovala jako kamarádka. Můj pohled upoutala cesta pryč z naší koleje. Ani nevím proč a kam jsem chtěla jít, ale něco mě nutilo odejít. Jako bych nemohla ovládat své činy. Draco na mě volal, slyšela jsem ho, ale nemohla jsem se na něho ani otočit. Byla jsem jako v transu. Došla jsem až do jedné zapomenuté třídy. Nikdy předtím jsem tu nebyla, ale jako bych to tu dobře znala. Každou lavici, každou odhozenou knihu i každé zrnko prachu.

Draco's view

,,Odešla. Ona prostě narovinu odešla" dal jsem si ruce do dlaní. ,,Udělal jsem snad něco špatně?" Zeptal jsem se Zabiniho. ,,Podle mě ne, určitě jí zase ruplo v bedně" prohlásil. ,,Tohle o ní už nikdy neřekneš! Vyjádřil jsem se dost jasně?" Vyjel jsem na něho. ,,Sorry kámo, ale ona je fakt zvláštní" řekl upřímě. ,,Já vím, ale to je to co na ní mám tak rád. Není jako jiné, je v ní něco co ostatní dívky nemají. Něco ..." ,,Dracoušku cukroušku pojď dát Pansynce pusinku" zapěla Pansy, když nám vpadla do pokoje jako velká voda. Vypadala, že má slušně upito. ,,To je tvoje práce?" Pohlédl jsem na Blaise a odstrčil od sebe tu psí holku. ,,Jojo, nahraj mi ji sem. Já už se o ni postarám" šibalsky se usmál a já mu ji s radostí předal.

-------------------------------------------

888 slov