Always With You (FF HP)

#1

Kath's view

Ráno jsem se probudila ve velice dobré náladě. Dnes jedu poprvé do Bradavic. Moje mamka si myslí, že budu v Nebelvíru, ale já se nechám překvapit. I když ve zkrytu duše doufám v Nebelvír.
Je zajímavé, že do Bradavic přijedu nastejno jako bratránek Harry. Chudák, musel vyrůstat u tety Petunie. Nechápu, že ho Hagrid nepřinesl k nám, měl by se tu lépe. Ale to je jedno, teď k příběhu.
Vstala jsem a šla se podívat do kuchyně. Mamka mi připravila moji oblíbenou snídani.
Po snídani jsem se šla převléknout a mohly jsme vyrazit.
Měla jsem dávno nakoupeno, protože mamka nechtěla nic nechat na poslední chvíli.
Na nádraží 9 a 3/4 jsem uviděla zmateného Harryho.
,,Ahoj bratránku" zavolala jsem na něho. Jen se vyděšeně otočil.
,,Ty jsi kdo?" Zeptal se.
,,Já jsem Kath, tvoje sestřenka" vysvětlila jsem.
,,Aha, těší mě. A jinak hezká kočka"řekl. U nohou mi seděla sněhobílá kočka. Moje milovaná Annabella.
,,Děkuji" usmála jsem se.
,,Hedvika, že?" Ukázala jsem na sovu, kterou měl u sebe Harry.
,,Jak to víš?" Zeptal se s otevřenou pusou.
,,No, já umím trochu odtušit jména" usmála jsem se.
,,Hele, tamhle ta holka je stopro Hermiona" ukázala jsem na dívku s kudrnatými vlasy a knížkou v ruce.
Přišla k nám
,,Ahoj, Hermiona Grangerová, těší mě" řekla
,,Ahoj, jsem Kath Evansová a tohle je Harry. Jo a Harry, vidíš já to říkala." Představila jsem nás.
,,Co jsi říkala?" Zeptala se.
,,Že se jmenuješ Hermiona" zasmála jsem se a oba dva se přidali.
,,Jéminkote, vždyť ty jsi Harry Potter" usmála se Hermiona, když zahlédla Harryho jizvu.
Potom jsme nastoupili do vlaku, kde jsem zahlédla skoro bílou čupřinu.
,,Malfoy" povzdechl jsem si, ale nebyla jsem si jistá, jestli je to opravdu on.
Viděli jsme se před dlouhou dobou. A nemyslím si, že mě má moc v lásce.
Tenkrát jsem ho shodila do zahradního jezírka.
Snažila jsem se na to nemyslet.
S Harrym a Hermionou jsme si sedli do jednoho volného kupé.
Než jsem se nadála, přicupital k nám zrzavý chlapec.
,,Ahoj, jsem Ron, Ron Weasley" usmál se na nás.
,,Já jsem Harry, Harry Potter a tohle je moje sestřenice Kath Evansová" vysvětlil Harry.
,,Ty jsi Harry Potter?" Vytřeštil Ron oči. Harry se na to jen usmál
,,Já jsem Hermiona, Hermiona Grangerová. " představila se Hermiona.
,,Máte tu volno?" Zeptal se Ron. Přikývla jsem. Ron si sedl naproti Harrymu a začali se bavit o kolejích.
,,Do jaké koleje chcete?" Zeptala se Hermiona.
,,Nebelvír" řekl rozhodnutě Ron.
,,Já nevím" řekla jsem a Harry jen pokrčil rameny.

Konečně jsme dorazili do Bradavic.
Šli jsme za Hagridem a potom jsme jeli loďkami k honosnému hradu.
Ve škole nás čekala profesorka McGonagallová.
,,Studenti, za chvíli vás vezmu do Velké síně a tam vás Moudrý klobouk rozřadí do kolejí, teď tu chvilku počkejte" řekla a zmizela.
,,Tak je to pravda, co se povídalo ve vlaku. Slavný Harry Potter dorazil do Bradavic" vystoupil z davu Malfoy a šklebil se na Harryho.
,,Ahoj Malfoyi, jaká to náhoda, jak dlouho jsme se neviděli?" Vložila jsem se do rozhovoru.
,,To není možné. Kathrine Evansová, co tady děláš?" Zeptal se s vyděšeným výrazem.
Bylo vidět, že jsem mu sfoukla vítr z plachet.
,,Jak vidíš, tak tu stojím. Nepamatuju si, že by jsi byl tak slepý" řekla jsem kousavě. Zamračil se na mě
,,Evansová, udělala jsi si mocného nepřítele" řekl Malfoy povýšeně.
,,Tebe? Prosím tě, nepřeháněj!" Provokovala jsem ho. Jen něco zabrblal a sestoupil do davu, protože se vrátila profesorka McGonagallová. Vyrazili jsme za ní.
V síni nás potom začala volat a každému nasadila na hlavu Moudrý klobouk.  
Všechny, co se mnou seděli v kupé, klobouk přiřadil do Nebelvíru a Malfoye do Zmijozelu.
,,Kathrine Evansová" uslyšela jsem své jméno a rychle jsem přišla a posadila se na židličku.
,,Hm, to bude těžké. Matka hrdá Nebelvírka, otec lstivý Zmijozel. Bratranec Harry Potter. Bude to tedy ZMIJOZEL" vykřil klobouk.
Celý sál byl ticho, všichni byli zděšení. Hlavně Harry. Zvedla jsem se a odcupitala k zmijozelskému stolu.
Sedla jsem si a najednou se vedle mě objevil Malfoy.
,,Vítej, čekala jsi Nebelvír co?" Řekl výsměšně.
,,Nečekala jsem nic Malfoyi!" Zamračila jsem se na něho. Jen se uchechtl a povídal si s někým z dalších zmijozelských studentů.
Byla jsem celkem nešťastná. Měl pravdu čekala jsem Nebelvír. Ale nikdy bych to nepřiznala. Možná proto jsem tady.                                               
Později nás prefektové dovedli na kolej. Na pokoj mě přiřadili k jakési Amélii Clarkové. Celkem jsme si padli do oka.
Staly se z nás dobré kamarádky.
Večer jsem už nikam nešla a zalezla jsem rovnou do postele. Usnula jsem téměř hned.
-------------------------------------------

753 slov