Always With You (FF HP)

#26

,,Nedělej ze mě idiota, vím, že tu jsi. Vylez!" Řekl. Neohrabaně jsem vylezla ze své skrýše.
,,Co tu vlastně děláš?" Zeptala jsem se.
,,To bych se měl ptát spíš já tebe" pronesl a rychle změnil téma.
,,Budu tohle brát jako rande" ušklíbl se.
,,Na to zapomeň!" Vyjekla jsem a můj hlas se rozlehl po místnosti.
,,Pročpak ne? Bojíš se snad?" Otázal se.
,,Vím, že jsi to byl ty, kdo proklel Katie! Z toho se nevykroutíš!" Zabodla jsem mu prst do hrudníku.
,,Jak si tím můžeš být tak jistá Kathuško?"
,,Nejsem blbá Draco!" Zamračila jsem se.
,,Neřekl jsem, že jsi blbá lásko" pronesl.
,,Ale vyznělo to tak!" Odsekla jsem. Popošel ke mě a objal mě.
,,Vážně?" Pozvedla jsem nad tím jedno obočí.
,,Jo" konstatoval.
,,Musím jít" řekla jsem a dala se na odchod.
,,Myslím, že půjdu s tebou" usmál se.
,,Tak na to zapomeň!" Vyštěkla jsem a utekla.

Dalšího dne ráno se nic zvláštního nestala. V hodinách jsem se nevýslovně nudila a když jsme mohli opustit vyučovací prostory, zamířila jsem do sovince.
Po táhlých schodech jsem vystoupala na skalnatý výběžek a vkročila do sovince. Zem byla pokrytá výkaly a sovy posedávaly všude možně. Natáhla jsem ruku a přilétla ke mě Hedvika. Překvapilo mě to. Nevěděla jsem, že je tu taky. Myšlenky se mi zatoulaly ke vzpomínce na mojí kočku. Dlouho jsem ji neviděla. Asi se zatoulala, když zabili maminku. Z kapsy jsem vytáhla svitek pergamenu. Byl to dopis pro kapitánku Holyheadských harpyjí. Schválně jsem se poptávala už rok dopředu. Hedvika odletěla a já se vrátila do hradu.

Před Velkou síní jsem se setkala s Darrellem. Plácli jsme si a vydali se na procházku po hradě.

O pár dní později

Byl večer a já vysedávala ve zmijozelské společence. Po chvilce se kolem mě prohnal kluk s bílými vlasy.
,,Hej Draco, kam zas jdeš?" Zavolala jsem z ním. Otočil se a kvapně přišel ke mě.
,,Ty jdeš se mnou" zamumlal a za ruku mě vytáhl na nohy. Celou dobu mě za sebou vláčel.
,,Můžeš mi aspoň říct, kam to jdeme?" Řekla jsem už zoufale.
,,To se brzo dozvíš" zašeptal a přitlačil mě ke zdi.
,,Kath, chci abys věděla, že tě miluju a že tě vždycky budu milovat. Spoustu věcí, které teď udělám, dělám proto, protože tě miluju. Rozumíš?" Vychrlil na mě potichu.
,,Já..." začala jsem, ale nakonec jen přikývla. Objala jsem a poté jsem mu dala jen lehkou pusu na pusu.
,,Taky tě miluju i po tom všem" špitla jsem, ale to už nemohl slyšet, protože mě za ruku táhl do tmy. Po cestě, jsem zjistila, že míříme na Astronomickou věž.
,,Draco? Proč jsme tady?" Zeptala jsem se, když jsem vyšli po schodech až skoro nahoru.
,,Psst... už jsou tady!" Zašeptal.
,,Kdo?" Neodpověděl a místo toho mě vytáhl o zbylích pár schodů.
,,Expelliarmus!" Křikl Draco a z Brumbálových rukou vyletěla hůlka.
,,Co blbneš?" Vyjekla jsem.
,,Draco, ty přece nejsi vrah" pronesl Brumbál klidně.
,,Jak víte kdo jsem? Já to musím udělat! Musím vás zabít, jinak on zabije ji!" Vyštěkl blonďák a odhalil Znamení zla.
,,Draco ne!" Chytla jsem ho za ruku. Na to se ozval velice šáhlý smích.
,,Notak Draco, dělej!" Přišla černovlasá žena s až řekla bych strašitelným úsměvem. Byla to Bellatrix Lestrengeová. Dle mého názoru velice labilní čarodějka. Pak se objevili i další smrtijedi.
,,Draco prosím" řekla jsem zoufale. To se ze schodiště vynořil učitel lektvarů, obávaný profesor Severus Snape.
,,Severusi prosím" řekl Brumbál, ale nepochopila jsem, jestli prosil o smrt nebo o milost.
,,AVADA KEDAVRA" pronesl Snape s kameným výrazem a kletba zasáhla Brumbála. Poté už jsem viděla jen jak  padá Brumbálovo tělo dolů z věže.
,,Malfoyi vemte slečnu Raddleovou s sebou. Když bude potřeba, klidně i násilím" otočil se Snape na Draca.
,,Ccco? Vy vy vy...." Překvapeně jsem hlesla. Nahrnuly se mi do očí slzy. Bolelo mě, že jsem viděla umřít někoho, kdo se ke mně choval pěkně.
,,Sklapněte Raddleová" procedil mezi zuby.
,,Tak pojď. Musíš jít s námi" šeptl mi Draco do ucha.
,,Ne! Já nikam nepůjdu a už vůbec né s tebou a tou bandou vrahů!" Vyštěkla jsem a všichni se na mě otočili.
,,Jak myslíš" pokrčil Draco rameny, zvedl mě do vzduchu a než jsem stačila zareagovat, hodil si mě přes rameno.
,,Okamžitě mě pusť! Slyšíš Malfoyi?! Umím chodit i po svých!" Křičela jsem celou cestu.
,,A pak mi utečeš, no jasně. Smůla, šanci jít po svých si promarnila" odvětil klidně a pravděpodobně se i ušklíbl.

The End

-------------------------------------------
730 slov