Rozhledu se kolem sebe,
necítím pouhý pohled.
Stín našlápuje v duši,
jsem jak v poušti.
Zeleň v dálce není,
voda mi v rukou mizí.
Zbyde pára v oblacích,
další stádo ovcí.
Rozuzlen pocity lidí,
jsem ztracen na Sibiři.
Vražím mezi vás klín,
nejsem hoden žít.
Když nežijí a nejsem mrtev,
pomijím se mezi dvěma světy.
Šedá clona co oddělí živí a mrtví svět,
je zóna vhodná pro duše.
Žijí v obou světech,
nezastavím se před ničím.
Mrtev jsem k ničemu,
pokud zastavit chceš.
Čas nemůžu býti,
neměnil bych se.
Ani nedoktnu se smrti,
pokud hmotný nebudu.
Jsem Nikdo, jsem Nic.
Psem se nestanu během chvilky.
Má mysl, mé cityl
- neznámeji říční potok.
Ty jsi člověk,
máš vše po čem toužím.
Jednou přijdu k tobě a řeknu ti:
,, Kdo jsem? Jsem Nikdo a Nic."
