Hledím tiše vzhůru a přemýšlím,
zda svět Noci se rozjasní měsíční září.
Hledím, hledím sama na paloučku,
bdím na Měsíčním světem.
Chvosty ve větru volně vlají,
jen nepatrní pohyb můj harmonii naruší.
Má bělostná srst rozjasní místo mé,
kde padají květy růžové.
Osamělost krajiny se mění,
ptactvo orchestr hrají,
noční tvorové vylézají,
a tiše náladově poslouchají.
Každý má svůj příběh jako já,
jsem strážní duch Měsíce,
jeho symbol i mazlíček,
který v noc co noc obchází hranice.
