Život pojí Smrt.
Co tedy spojuje můj Osud?
Náhoda či Účel?
Rodina nebo moje Srdce?
Bouře se může blížit,
Moře zase se vzbouřit.
Klid na Zemi je,
neboť Nebesa plakají.
Láska pojí Žárlivost,
Hněv nemá na nic právo.
Mé ubohé Srdce bolí,
tak zachrání Mně někdo?
Důvěra pro mě je křehká věc,
neboť Mosty padly dávno.
Touha ničit zabíjí,
mou ubohou Duši.
Lidé jsou zvláštní:
Bílý a Černý.
Existují i Šedý,
ale ty jsou vzácný.
Myslet na Sebevraždu
je pro mě hřích.
Jediné co mi dává žít,
jsou mí přátelé i rodina.
V Dobrém i Zlém,
mám v hlouby rád.
Nyní i Příště
de setkáme znovu.
Pojí nás Osud,
kterýmu nerozumíme.
Bojíme se sebe sama,
co příště budeme.
Nehleď na Minulost,
užívej si na Přítomnost.
A na Budoucnost?
Radím ti, těš se na ní.
