Jsi anděl jedinečný,
jenž můj život chrání;
jsi život můj drahý,
který má můj svět v hrsti;
žádné zlo v tobě necítím,
své srdce nabízíš;
jsi světlo v mém životě,
co neztratí své kouzlo;
třpyt tvých očích potěší,
vždy při deštích;
jak jemnou duši máš,
jak křehký život nosiš.
Bojím se o tebe,
o tvůj život;
jak křehká panenka na skříni;
chci tě chránit, chci té milovat,
ale strach mi v tom brání.
Odpust mi moji slabosti,
mé slabé víře v sobě,
mé zranitelnosti;
dotknout se znamená zemřít,
milovat tě je hřích,
nosit tobě dary je nevhodné,
život je pro už tak utrpení.
Jsi zlý a krutý,
bez špetky slušnosti;
týraš pouze nevinný,
jen vinný ujdou volně;
já pláčí pro nebohé,
které bránit nemohu;
i když jsi spravedlivý,
tvá rozhodnutí nesnesu.
Chci radši kráčet sama,
tvá slova mě nezajímají;
nechci slyšet tvé zpěvy,
jenž opěvuji mou duši.
Buď jimi a pochopíš,
jak se cítím přitom;
Bez tebe bych chtěla být,
kéž by to jenom šlo by;
jsme společně navždy připoutáni,
bez ohledu na mé názory a pocity;
fungujeme jako jeden
a přesto jsme rozdílný;
necítím k tobě zášť,
jen lítost a smutek,
a žár tvé lásky ke mě,
kterou ti nemohu opětovat.
Jsme soudci,
co je soudí;
jedna strana zlo vidí,
druhá dobro vidí;
je jedno kdo velí,
rozepře se setkávají;
jeden druhého miluje,
druhý jednoho lituje;
k čemu to vede než ke zkáze,
která mezi nimi se tvoří,
rozhodnutí lidí se neustále mění
a bohatí vždy podplací,
chudý dobrými skutky poukazují.
Jaký jsi ty soudcem?
Ten první co miluje
nebo
ten který ho lituje?
