I když pouhý krátký čas,
vlačím se za tebou.
Ve chvíli kdy piješ čaj,
jsem sám sebou.
Kráčíš-li sama po cestě,
slunce svítí za tebou.
Já dívám se na tebe,
nezajímá mne nebe.
Tvým tvarem se skrývám,
svůj vzhled utajím,
před širokým světem jsem
a jsem pouhý sen.
Polibek na rty bych dal,
ale ty si mě nevšímáš.
Cítím se jak stín bez duše,
plná života mně udržuješ.
Ta touha tě držet za ruce,
je pro mne iluze.
Ta bolest co prožívám,
když si mě nevšímáš.
Jsi s někým jiným,
já žárlivosti pukám.
Chci mít tě pro sebe
a lidí okolo tebe vyhánět.
Jsem svázán ale tvým osudem,
životem konči-li smrti.
Jsem tu ve dne pro tebe
a v noci bloudím po zdech.
Nenávist k lidem cítím,
tak proč se mi vzdaluješ?
Láska tvého druhů
je tak spalující.
Nechci být tvůj stín,
chci být tvým milencem..
Co mne zastaví je tma
nebo tvá konečná cesta.
Když zemřeš,
tvojs duše chvíli zůstane.
Jen pár vteřin dopřeješ mi štěstí,
stejně skončím ve stinech
