Prolog

315 19 1
                                    

"Máš být mrtvý!" vykřikla jsem. "Viděla jsem, jak tě ukládali do hrobu, už jsem tě oplakala, vzpamatovala jsem se z toho šoku, když mi řekli, že jsi mrtvý! A ty se tu teď jen tak objevíš? Po 3 letech? Bože ať se mi to zdá!" Nebylo přece možné aby tu předemnou stál. Musela jsme večer sníst něco špatného. Mohla za to ta pizza?

"Cassie, uklidni se prosím." ruce natáhl před sebe a pomalu se přibližoval. Začala jsem hystericky oddechovat a couvat k chladné zdi. Jak?

"Cassie, nepřišel jsem ti ublížit!" Mluvil klidně a vyrovnaně. Všimla jsem si ale jak se stále ohlíží a oči upírá k hodinám. Dala se v nich číst jasná věc...Mám jen málo času...

"Tak to se ti tedy nepovedlo! Běž pryč! Nech mě být! Ty nejsi on! On je mrtvý!" Slané slzy mě pálily v očích i na rtech. Už jsem skoro nic neviděla, když se ozvala ohlušující rána a já padla k zemi. Do měkké, láskyplné náruče mého mrtvého přítele...

The only angelKde žijí příběhy. Začni objevovat