Na nose mě zašimraly sluneční paprsky. Zavrtěla jsem se a pokusila se protáhnout si ztuhlé tělo. Po noci strávené na zemi jsem to opravdu potřebovala.
Mourovatá kočka na posteli se nahrbila a seskočila z ní. Nechala jsem ji, ať projde kolem mě, otřela se mi při tom lehce ocasem o kotník. Od včerejšího večera, kdy na mě stále jen syčela nebo prskala, to byla příjemná, i když trochu podivná změna.
Kočka se protáhla malými kočičími dvířky ve dveřích, kterých jsem si včera večer ani nevšimla. Chvilku jsem čekala a naslouchala, jestli ještě neuslyším ji nebo Jamieho, ale nic se neozývalo. Slunce za oknem už bylo pěkně vysoko, nebe bylo zašedlé, plné nasáklých mraků.
Donutila jsem své tělo vstát a prokřupnula si záda. Moje prokřehlé ruce a nohy mě upozornily, že se ještě ochladilo. Stáhla jsem si rukávy Jamieho trička co nejníž. Nohavice tepláků se mi v noci shrnuly dolů, takže jsem je musela znovu ohrnout. Po dlouhém rozmýšlení jsem se ještě odhodlala vzít si jedny z hostitelových ponožek, které byly v malém bílém košíčku na jedné ze skříněk. Doufala jsem, že se nebude zlobit.
Pak jsem potichu otevřela dveře a vyšla ven. Celou chodbou se táhnul chlad, což značilo, že musí být někde otevřené dveře čí okno ven. Prošla jsem okolo vchodu do obývacího pokoje, kde se mi naskytl pohled na jakýsi balkón. Za prosklenými dveřmi stála osoba v zelených teplácích, šedém tričku a kudrnatými vlasy pod černým šátkem. Našlapovala jsme po špičkách až těsně ke dveřím, které byly mírně otevřené.
Jamie stál zády ke mně naprosto rovně, bez hnutí se díval před sebe, vlasy vyčnívající zpod šátku vlály ve větru. Zakousla jsme se do rtu a rukama si přejela přes zmrzlé paže, protože už jenom z toho pohledu mi byla zima. Co se ale začalo dít potom bylo ještě horší.
Jeho ruce, až do teď křečovitě přimáčknuté k tělu se pohnuly směrem k lemu jeho tepláků a začaly jej opatrně stahovat dolů. Brzy se mi naskytl pohled na jeho nohy, naštěstí z malé části zakryté boxerkami. Stála jsem tam, jako opařená a nevěděla jsme, co dělat. Nikdy jsem si nemyslela, že bych musela řešit takovou situaci. Ale Jamie nezůstal jen u toho a začal si sundávat i tričko. Pomalu jej vytahoval nahoru, jako když odloupáváte náplast. Jen kousek nad pupíkem se zarazil, jakoby si to chtěl rozmyslet. Pak začal ještě pomaleji než prve hrnout oděv vzhůru ...
Jenomže v tu chvíli mě mé tělo ve špehování zradilo. Chlad se mi vkradl do plic a obalil mě celou tak, že jsem se nedokázala ubránit přerývanému nádechu. Nebyl zas tak hlasitý, ale dost na to, aby se Jamie otočil. Oči mu zablikaly, několikrát zamrkal a upřel pohled na mě. Ve stejný okamžik pustil tričko, které zase spadlo dolů.
Rychle jsme se otočila a vyšla směrem k pokoji. Zavřela jsem za sebou dveře. Po pár vteřinách rozmýšlení jsme je i zamkla, i když to bylo krajně neslušné. Přes bílé trubky od topení tu byly přehozené moje černé rifle, tričko, kabát a ponožky. Rychlostí světla jsme je posbírala. Za dveřmi se začalo ozývat bouchání a lomcování klikou. Donutilo mě to oklepat se strachem.
Co když je Jamie blázen? Co když je to nějaký potrhlý úchyl a já jsem teď další z jeho obětí? Možná je maniak. Možná je maniakální exhibicionista se sklony k vraždění. Nebo vrah se sklony k exhibicionismu? Kdo normální se sakra svléká v listopadu venku na balkóně? Odpověď je jasná, nikdo!
Když jsem na sebe navlékla poslední kousek svého oblečení úhledně jsem složila tepláky a tričko a položila je na postel. V tu chvíli se dvířky dovnitř protáhla kočka. Lekla jsem se na tolik, že jsem mírně povyskočila. Hned za kočkou otvorem prolezla kudrnatá hlava. Kdybych nebyla tak vyděšená, asi bych se zasmála, že tak komicky vykukuje dírou pro kočky.
"Cassidy jsi v pořádku? Co se stalo?" Snažil se hlavu natočit tak, aby na mě viděl, to se mu moc nedařilo. Přešla jsme ke dveřím a vzala za kliku. Povedlo se mi otevřít aniž bych mu ublížila, což jsme opravdu nechtěla ať je kdokoliv.
"Už bych měla jít domů. Máma bude mít o mě strach." Pokusila jsme se vytvořit úsměv, který by vypadal co nejpřirozeněji, ale nepovedlo se. Ústa jsem proto zase vyrovnala a obešla Jamieho stojícího přede mnou. Nejdřív jsme si myslela, že mám vyhráno, ale u vchodových dveřích mě zastavila jeho ruka.
Co nejklidněji jsme se na něj otočila a usmála se.
"Stalo se něco?" Obočí se mu sesunulo k sobě a rty se prohnuly dolů. Chtěla jsem opravdu rychle vypadnout, ale ty mandlové oči si mě k sobě doslova připoutaly. Musela jsme se do nich pořád dívat, bylo to jako droga, jako bych se jich nemohla nabažit. Pokusila jsem se udělat krok vzad, ale zarazily mě ještě stále zavřené dveře.
"Ne." zalhala jsem. Problém byl v tom, že kdykoliv lžu, začnu si okusovat nehty. Ani tentokrát jsme se neubránila a ruka mi samovolně vystřelila k ústům. Byla jsem si naprosto jista tím, že si toho všimnul, proto jsem radši rychle setřásla jeho ruku z ramene, otevřela dveře a naskočila do auta, ze kterého byla zelená plachta ze včerejška už dávno sundaná.
Nastartovala jsme a rozjela se domů. Neopovážila jsem se ani ohlédnout, protože jsem se tolik bála. Ještě nikdy jsem nemusela čelit ničemu podobnému.
A už také nikdy nechci.
***
Auto zarachotilo, když jsem přejela na štěrkem posypanou cestu před naším domem. Vytáhla jsme klíčky ze zapalování a přeběhla do domu. Bylo opravdu chladno. Stále se mi na mysl drala vzpomínka na dnešní incident, i když jsem si ji nekompromisně zakázala. Sama jsme si za to v duchu nafackovala.
Pozdravila jsme se s mamkou a odpověděla na několik otázek ohledně včerejška a Jamieho. Pak jsem se konečně vydala nahoru, do svého pokoje, kdy jsme se svalila na postel. Zavřela jsem oči a hluboce se nadechla. příjemná vůně mého povlečení mě mírně uklidnila.
Pak mě ale na nose zašimralo něco jiného než vůně. Otevřela jsme oči a ztuhla.
Nemohla jsme ani křičet.
Nebudu riskovat, že se to pohne!
***
Další část:)) Mám z toho velmi smíšené pocity, ale převládají ty dobré. Tekžeee, jsem spokojená a doufám, že vy jste taky:)) :3
Jinak si prosím nehledejte v tom žádnou úchylárnu, myslím v té svlíkačce...prostě jsme to tam musela dát :D Vážně v tom není nic jiného než dějový posun, už brzy se to začne rozjíždět, takže to tam chci! :D :3
Luf ja♥
PS: Vím, že to čte pravidelně hrstka lidí, takže další část bude až za 3+ votes. Chtěla bych to vyzkoušet, tak prosím, všechny votes a komentáře mě opravdu potěší!!!:)
ČTEŠ
The only angel
FanfictionCassidy se musela jako 16-ti letá dívka vyrovnat se smrtí svého přítele. Po 3 letech smutku se jí konečně podařilo zacelit ránu v srdci. Jenomže Harry není tak mrtvý, jak si myslela...Uchrání svou dívku před hrozícím nebezpečí, nebo se zase vypaří j...