The only angel

1.

Tenhle příběh jsem měla schovanej dlouhou dobu v "My works" a rozhodla jsem se ho zveřejnit až včera. Díky tomu mám předepsané asi už 3 částy...budu přidávat každý 2. den [teda alespoň do té doby než začnou prázniny (protože já je mám fakt nahuštěný:D)] Nebude to nic převratného, i když se budu moc snažit, aby vás to bavilo:) Tak snad se povede.. jinak to, co se odehrálo v Prologu je normální začátek příběhu...

Byla jsem se ve svém pokoji jako tehdy. Kapky deště bubnovaly o okení tabule a klouzaly po nich dolů. Sledovala jsem jejich cestičky a snažila se při tom dýchat rovnoměrně.

"Cassidy?" ozvalo se mi u ucha. Už minimálně po sté jsem sebou trhla. Ošila jsem se, rukama si zakryla uši a zavřela oči.

"Já tě neposlouchám! Neposlouchám tě!" zakřičela jsem. Připadala jsem si jako vězeň. Ve vlastním domě se cítím takhle bezmocná.

O několik okamžiků později se rozrazily dveře a dovnitř vlítla Jess. Vyskočila na mou postel a stočila se mi k nohám. Byla jsem ráda za její přítomnost. Pohladila jsem jí na zátylku a poškrábala záda. Mámka už před půl hodinou přestala vnímat moje výkřiky. Nezazlívala jsem jí to. Zachovala bych se stejně.

V tom se pod polštářem rozdrnčel mobil. Už ze zvyku jsem sebou cukla. Vytáhla jsem ho a předem zkontrolovala, kdo volá. Zařekla jsem se, že žádná neznámá čísla zvedat nebudu.

K mému štěstí to byla Lia, kdo mi volal. 

"Haló?" stále jsem ale byla opatrná. Telefon jsem nedržela přímo u ucha, ale asi ve dvoucentimetrové vzdálenost. 

"Cassie, to jsem já Liv." ujistila mě. "Jak ti je?"

"Jak by ti bylo?" Oplatila jsem jí otázku. Dove na druhém konci posmutněla.

"Cas, už jsi tam v tom pokoji zavřená týden, měla bys taky vyjít ven. Josh pořádá dneska bowlingovou party. Mohli bychom tam jít. Odreagovala by ses."

"Já se ale necítím na odreagovávání. Chci být doma. V bezpečí." Vybavila jsem si událost minulého týdne. Myslela jsem si, že se mi to zdálo. Dokonce mě to pobavilo a odpřísáhla jsem, že už nikdy nevkročím do tý pizzerie na rohu ulice. Ale když jsem ráno našla tu věc... Možná tu nejsem v bezpečí...

"Harry by chtěl, aby ses bavila." prohodila Liv na druhé straně. "Rozhodně by nikdy nechtěl aby si takhle trčela doma. Cas, můžu ti tady slíbit, že když tam semnou půjdeš a budeš se bavit, nic se ti nestane. A jestli jo, tak ti osobně seženu lovce duchů, nebo co."

Lehce jsem se usmála. Musela jsem sama sobě připustit, že mě lákala představa jít tam a na chvilku si užít. Pobavit se...

"Vyzvednu tě za půl hodiny, ať je z tebe do tý doby kočka!" pokárala mě  hraným tonem a zavěsila.

Setřásla jsem ze sebe Jess a slezla z postele. Postavila jsem se před skříň. Vytáhla jsem obyčejné tmavomodré džíny a šedobéžové tričko s ohrnutým rukávem. Položila jsem je společně se spodním prádlem na regál v koupelně a začala napouštět vanu.

***

Zhuboka jsem se nadechla a potopila hlavu pod vodu. Asi půl minut jsem zadržovala dech.pak jsem se vynořila a promnula si oči. Nástěnné hodiny nademnou ukazovali 8.15 večer. Rozhodla jsem se naposled ponořit a pročistit si tak hlavu. Uděla jsem jeden mocný nádech a posunula se ve vaně níž.

V tu chvíli mnou projel neuvěřitelný chlad. Jakoby voda kolem mě nebyla horká, ale ledová. S leknutím jsem se vynořila a zalapa po dechu. Víčka jsem měla slepená vodou, nechtěla jsme aby mi natelko do očí. 

Začala jsem si mnout oči a když jsem je otevřela začala jsem se horlivě rozhlížet kolem, jestli tu někdo není.

Nic. Zvedla jsem se a své mokré tělo obalila ručníkem. Vykročila jsem jednou nohou ven z vody na studenou podlahu.Oklepala jsem se zimou.

Oblékla jsem své připravené oblečení a ještě černý kabát. Brzký listopad k nám přinesl snad nechladnější podzim co pamatuju. Když jsem sešla oblečená dolů do kuchyně, mamka se na mě udiveně podívala.

"Cassie." zašeptala a pevně mě objela. "Jsem ráda, že jsi od tamtud už konečně vylezla. Běž se bavit." Vzala jeden z mých neposlušných pramenů  a zastrčila ho za ucho. Pak mi do vlasů vtiskla malý polibek a usmála se.

"Budu doma brzo." ujistila jsem jí. Pak jsem si do kapsy u kabátu strčila klíče a vyšla ven.

Známý studený vítr objal moje tělo. Zhluboka jsem se nadechla, jako když se potápím s tím rozdílem, že teď jsem zase okamžitě vydechla. Čerstvý vzduch byl pro mě výtanou změnou. Než jsem se nadála, brzdilo už přede mnou známé, červené auto. Dveře na levé straně se otevřely a já vcupitala dovnitř. Před tím jsem se samozřejmě ještě rozhlédla, jestli je v autě opravdu Lia a ne nikdo jiný.

 ***

Third-person's POV:

Cassie vystoupila z auta a co nejrychleji se chtěla dostat do budovi. Její tělo objímal větší chlad než obvykle. Liv o ní měla strach, ale neodvážila se to říct.

Když se konečně ocitla v přátelském poli svých spolužáků, cítila se o něco klidněji. Po chvilce se dokonce odvážila objednat si pití. Sedla si na vysokou barovou židličku a poručila si něco co by jí mohlo dostat do nálady. Číšník neváhal a podal Cassie velkého panáka. 

Cas vzala malou skleničku do ruky a ubrátila ji do sebe. V tu chvíli, kdy si k ní přisedla Liv a ona sama poločila práznou nádobku na barový pult se kolem myhl stín. Cassie se za ním otočila a nemohla uvěřit vlastním očím.

Žaludek se jí vzedmul. Rychle se postavila a utíkala na záchod. Padla před mísu a vyhodila do ní poslední jídlo, které jedla.

Vyčerpaně se postavila. Pálilo jí v krku. Došourala se k umyvadlům a začala se důkladně oplachovat. Vehnala si do úst několik loků vody a propláchla si je.

Rukou zašátrala po papírových obrouscích. Nahmatala něco chladného a hned vedle toho ubrousky. Přiložila si je oblišeji a usušila ho. Pak zvedla pohled k zrcadlu.

Stál tam on...