The only angel

4.

"Tak mluv." vyhrkl Zayn jakmile jsme nastoupili do jeho auta. Zastrčil klíčky do zapalování a prohrábl si uhlově černé vlasy, a poté nastartoval.

V tom autě jsem se vždycky cítila pohodlně. Hodně jsem toho v něm najezdila, ale teď pro mě znamenalo spíš stísnění. Stiskla jsem malý knoflík vedle sedačky a tím zapnula vyhřívání. Promnula jsem si ruce a dýchla na mě. Zayn se ke mně nahnul a chytil je do dlaní, načež jsem pocítila příjemné teplo.

"Prosím." žádavě se na mě podíval. Nemohla jsem si nevšimnout, jak mu svítí oči. V tu chvíli mě tak bolelo, že jsem mu nezavolala, nebo neřekla Liv, aby mu něco řekla. Musel mít o mě strach. Vždycky má strach. Je jako bratr.

Rozhlédla jsem se okolo, abych zjistila, jestli nás někdo pozoruje. Instinktivně jsme se přitiskla blíž k sedačce, která mě příjemně hřála. "Viděla jsem Harryho." zašeptala jsem tak potichu, jak jen to šlo.

Nechápal. Tázavě svraštil obočí, což mě donutilo povzdechnout. Nevěděla jsme, jak mu to mám říct. Bylo to tak ožehavé téma, bála jsem se, že něco řeknu špatně. "Mého Harryho." dodala jsem.

"Harry je mrtvý." odvětil mi Zayn pomalu. "Nemohla si vidět někoho, kdo je mrtvý."

"O to právě jde." Tenhle rozhovor mi nebyl ani trochu příjemný. Cítila jsem potřebu někomu všechno říct a ještě před minutou jsem byla přesvědčená, že Zayn to pochopí, nebo mi alespoň uvěří. Ale teď, když se na mě díval svým nechápavým pohledem, jsem zalitovala, že jsem si nevymyslela nějakou výmluvu.

"Zapomeň na to." prolomila jsem ticho po několika minutách. Vymanila jsme své ruce ze Zaynových a opřela se o okénko, co nejdál od něj. Doufala jsem, že tímhle to skončí, protože jsem měla už opravdu velký hlad a on ne a ne vyjet.

"Ne, Cassie, prosím, mluv semnou." Nic jsem mu na to neřekla. Jen jsem zavřela oči, abych zahnala blížící se slzy, rozhodně jsem nechtěl před ním plakat. Ne teď.

"Cas." Hlas měl zmučený a žádavý. Chtěla jsem, aby mě už nechal. Zayn udělal přesně pravý opak. Přehoupl se přes řadící páku, nemotorně přitom skopl sluneční brýle na palubní desce, dal nohu na rohožku podemnou, pak i druhou a sedl si na mě obkročmo.

"Tohle je hodně divný, jsi si toho vědom?" koutky mi zacukaly do úsměv, i přestože jsem se snažila mermomocí udržet vážnou tvář. Zayn vzal mou bradu mezi prsty a otočil ji směrem k sobě. "Jo, jsem." lehce se zasmál a rýpnul do mě druhou rukou. Aniž bych chtěla, musela jsme se zasmát, protože to lechtalo. Všimnul si toho, takže to několikrát zopakoval.

"Neměla bys spíš ty sedět na mě?" uchechtl se a lišácky pozvednul obočí.

"Mám hlad, pojďme už." zakňourala jsem a neubránila se úšklebku. Zayn zakýval hlavou a přesunul se zpět k sobě. "Připoutej se." varovala jsem ho se vztyčeným ukazováčkem a po dlouhé době se upřímně zasmála. Protočil očima a rukou mě opět rýpnul do žeber. Pak jsme konečně vyrazili na oběd.

***

"Měj se Cassie." zavolal Zayn ještě ze staženého okénka a pak už zmizel v zatáčce. Úsměv na mé tváři se okamžitě vytratil, zase budu muset do toho domu.

Vešla jsem dovnitř a prošla kuchyní ke schodům. "Jsem doma." houkla jsem. V tu chvíli se mamka vynořila z obýváku, v ruce držela vázu s karafiáty a zářivě se na mě usmívala. Vypadala, že má dobrou náladu. Udělal několik kroků a ke mě a vložila mi lehkou pusu do vlasů.

"Jak šla škola?" položila otázku, zatímco se vrátila do pokoje a začala aranžovat puget na konferenčním stolku.

"Dobře." Odpověděla jsem jednoduše.

Pak jsem šla do pokoje. Sundala jsem ze sebe kabát, což mě donutilo oklepat se zimou. Topení bylo puštěné na maximum. Závěsy byly roztažené, což jsem ostatně rychle napravila. Posadila jsme se ke stolu a těžce oddechla. Mou pozornost upoutal převrácený rámeček s fotkou. Otočila jsem ho a zabojovala s nedostatkem dechu.

Obyčejná fotka mě a Harryho, by nebyla nic špatného, co ale bylo zasrčené za samotným rámečkem mě donutilo vyskočit ze židle a couvnout o několik kroků.

Ta věc... doufala jsem, že na ni po nějaké době zapomenu. Ani si nepamatuju, že jsem jí dávala sem.

Posadila jsem se na postel a najednou si všimla dalšího předmětu. Něco malého, koženého vyčuhovalo zpod postele. Chvilku jsem váhala, ale nakonec se ve mně něco zlomilo a já zvedla předmět nahoru. Byla to obyčejná peněženka. Napadlo mě, že může být Zayna.

Rozložila jsem ji a vytáhla první kartu. Byla to permanentka do knihovny. Na fotce byl malý chlapec. Vlasy měl kudrnaté a rozházené do stran. Vypadal jako Harry, ale bylo vyloučeno, aby to byl on. Prohlížela jsem si kartu a několikrát ji převrátila v ruce. Pak jsem si ale konečně všimnula malého písma zepředu karty. Jamie Asher.

Bylo to ode mě neslušné, jak nejvíc to mohlo být. Nejen, že jsem si dál prohlížela karty v peněžence, ale navíc jsem i ze zvědavosti nakoukla do přihrádky na bankovky. A byla to právě moje zvědavost, kvůli čemu jsem málem vyskočila z kůže.

Mezi bankovkami tam bylo vložené to samé, co v mém rámečku. Něco, co se divoce a pevně poutalo s tím večerem, kdy jsem omdlela.

Vytáhla jsem tu bílou věc a prohlédla si jí ze všech stran. Mohla by to být úplně obyčejná věc, kdyby nebyla tak jiná. Kdyby to nebylo tak odlišné... bílé pírko.

Hope you enjoy! :) dlouho jsem nepřidala, tak snad to teď půjde zase líp:) [Měla jsem menší blok...] :D