The only angel

2.

Nevydržela jsem to:D Prostě ještě dneska přidám další no:D Musíte to semnou vydržet... 

Cassidy's POV:

Chtěla jsem křičet. Chtěla jsem tak moc křičet, až mi z toho bylo na omdlení, ale nevydala jsem ani hlásku. Jediné na co jsem se zmohla bylo otevřít ústa a naprázdno polknout.

Dívala jsem se na odraz v zrcadle stojící přímo za mnou. Do těch mandlových očí a...počkat...Mandlových? Zatřásla jsem hlavou a pokusila se zaostřit.

Otočila jsem se. Pořád tam stál. Popošla jsem k němu a pomalu zvedla jednu paži. On se na mě díval stejně vyděšeně jako já na něj. 

"Harry?" špitla jsem. Asi mě ani neslyšel. Přiblížila jsem ruku k jeho hlavě a zatáhla za jednu z kudrlin. Ta podoba byla neskutečná. Ale tohle nebyl Harry. Harry měl zelené oči. Tak zelené a hluboké, že se člověk mohl snažit jak chtěl a stejně se v nich topil. 

Vzala jsem mezi prsty víc pramenů a promnula je.

"J-já," zakoktal se. Kdybych nebyla tak zoufalá z té zastrašující podoby, možná bych se rozesmála. "Já nejsem Harry." dořekl větu, kterou jsem tak moc chtěla slyšet, ale zároveň mě zasáhla jako tlaková vlna.

"Jmenuju se Jamie. Olivia mě za tebou poslala jestli se ti něco nestalo." Usmál se. V tu chvíli jsem mírně zavrávorala.

"Proč za mnou nešla sama?"

"Jsi na pánskejch." Prsty poukázal na řadu pisoárů, kterých jsem si do teď nevšimla. Pocítila jsem jak se mi do tváří hrne červeň. Obrátila jsem pohled k zemi a snažila se skrýt to, jak moc se právě stydím.

Jamie si rukama prohrábl vlasy a lehce se zasmál.

"Měla by ses tam vrátit, májí o tebe starost."

"To ano, právem." 

"To co se stalo," zvedla jsem oči od podlahy a zahleděla se na Jamieho, který evidentně hledal správná slova. "moc mě to mrzí. Slyšel jsem čím sis prošla."

"Nemusí." špitla jsem. Vůbec to neměl slyšet. Ale slyšel... Nadechl se a asi chtěl ještě něco říct. Rozmyslel si to ale, když se ozval ohlušující jásot davu.

"Strike." Uchechtl se Jamie a já s ním. "Už budu taky muset jít." otočil se a pootevřel dveře. "Brzo budu na řadě." Povzbuďivě se usmál. Pak odešel.

Svezla jsem se na podlahu. Tváře jsem měla rudé jako rak, oči to samé a konečky mých blond vlasů  byly mokré, jak jsem se z nich snažila smýt následky mé "nehody". Ucítila jsem slavou tekutinu v očích a radší je rychle zavřela. To co se teď stalo, rozhodně nebylo dobré. Chtěla jsem prostě zapomenout. Ale teď, když se tu objevil Jamie...

***

Otevřela jsem dveře od záchodu a vyšla ven. Liv jsem nikde neviděla. Lidí tu bylo víc než předtím. Očima jsem vyhledala hodiny. Bylo teprve 9.30.

Rozhlédla jsem se kolem a snažila se najít alespoň jednu známou tvář. Bez úspěchu. Jakoby se mi všichni tady za ten týden naprosto odcizili. 

Prošla jsem okolo party nějakých holek. 

"Héj, Cassidy!" křikla na mě jedna z nich. Otočila jsem se na ni. Bylo znát, že už toho dneska vypila dost. "Ják pak se má Harry." Její společnice se klasitě rozesmály.

"Slyšela jsi ten novej drb?" škytla další. "Prý ho zabili kvůli nějaký holce, se kterou spal. Ale ty si ještě panna, nemám pravdu Cassidy?" Moje jméno si doslova vychutnávala. Přitom sotva stála na nohou. 

Cítila jsem, jak mě opět štípou oči. Ruce podél těla jsem křečovitě sevřela v pěst. Svěsila jsem hlavu.

"Ale notak, Cassidy, přece bys nebrečela, kvůli nějakýmu děkaři." Jejich smích a narážky se mi zabodávaly hluboko do duše, jako kdyby to bylo tísíce jehel. 

"Harry není děvkař." křikla jsem odhodlaně. Vlastně jsem ani netušila, proč jsem použila přítomný čas. Mohl za to ten incident? 

Všechny holky se na sebe podívaly a rozesmály se ještě víc. To už jsem to nemohla vydržet. Otočila jsem se a vydala se pryč. Nemělo cenu se s nimi hádat.

Avšak jedna z nich mě chytila za paži a prudce přetočila zpátky. Vycenila na mě řadu nepřirozeně bílých zubu. "Podívejte na ní, jak je malá." smála se. Snažila jsem se jí vytrhnout, ale měla příliš křečovitý stisk. 

Další z dívek mě chytla za loket. Měla dlouhé nehty, které se mi zabořily do kůže. Sykla jsem bolestí a začala hystericky oddychovat.

"Ale notak Cassie!" třetí se ke mě přiblížila zezadu a zaklepala mi na rameno. "Už si pro tebe jdu Cassidy!" napodobila zombie hlas. Některá z nich do mě strčila a já si kecla na zadek. 

Teď už jsem se nenávratně rozbrečela. Z očí se mi hrnul takový proud slz, že jsem se až divila, kolik toho ve mě je. Měla jsem pocit, že musím sama sebe každou chvíli dehydratovat.

"Vypadněte od ní." ozvalo se nademnou. Vlastně ani nevím, jestli to nebyl součást snu, protože hned potom jsem upadla do bezvědomí.