The only angel

6.

Jsem velice mile překvapena, že to někdo čte:D Momentálně jsem u nás na chatě a psát na tabletu je docela těžký, takže se předem omlouvám za chyby, protože tu určitě nějaký budou-.- Ještě jednou díky:)

Seděli jsme tam, dokud film neskončil. Byla jsem z toho všeho hodně popletená, jak z Jamieho, tak z filmu. Ke všemu se přidávala jako třešnička na dortu ta příšerná bolest hlavy, měla jsem pocit, že mi každou chvíli vybouchne jako atomová elektrárna.

Moje mamka mě tu se svým požehnáním a pozdravy pro Jamieho nechala přespat. Po tom co doběhl poslední pás titulek vzal Jamie do ruky ovladač, vypnut televizi a mě pomohl do malého pokoje. Bylo tam spostu fotek a věcí, dokonce jsem ještě zahlédla nějaké oblečení, jak se válí po zemi. Došlo mi, že tohle nebude tam úplně pokoj pro hosty, pokud tedy nějaký vůbec mají.

"Ale já myslela,..." chtěla jsem ho zarazit. Nemůžu spát v jeho postel. Za 1. je to neslušné a za 2. bych se ani pořádně nevyspala. Je to klučičí po všech směrech. Prostě by to nešlo.

"Nebudeš spát na gauči." řekl nekompromisně. "Praštila si se do hlavy, nebudu riskovat, že spadněš a ublížíš si, znovu." Zakroutil hlavou a rozsvítil malou lapmičku, hned vedle postele. "Navíc, já u vás spal také na posteli. Kdybys něco potřebovala, jsem hned vedle."

"Nechci tě obtěžovat." řekla jsem ještě než vyšel ze dveří. V ten okamžik se zase vrátil a obdaroval mě jedním ze svým kouzelných úsměvů. Chtěla uděkat ještě krok ke mě, ale pak si to rozmyslela a opět couvl mezi dveře.

"Kdyby si obtěžovala, nepustím tě vůbec dovnitř. Moc často návštěvy nemívám." Skousl si spodní ret a podíval se do země. Neřekla jsem mu na to nic. Jamie mi připadal po všech stránkách zvláštní. Možná trochu divný. Vůbec jsem nedokázala rozeznat, co si myslí, dokud to nedal jasně na jevo. V porovnání s Harrym to bylo docela zajímavé. Vzhledem k tomu, jak moc jsou si podobní, až k zbláznění podobní, bych čekala, že budou i stejní, co se chování týče. Harry byl vždycky jako otevřená kniha. Člověk v něm dokázal číst a poznat co si myslí bez větších obtíží. Všechny jeho tělesné proporce, tiky, zlozvyky...nemusela jsem být kdo ví jak nadaná v odhadování lidí, bych věděla, jaký je. Hned na první pohled to bylo jasné.

Naopak Jamie, věčně uzavřený, možná trochu přemýšlivý. Neměla jsem nejmenší tušení, co od něho čekat. Byl natolik zašitý sám do sebe, že jsem se až divila, že se z toho ještě nezbláznil. Já sama bych nedokázala takhle sama žít. To mě také přivedlo na otázku, ke má Jamie rodiče. Bydlí tu sám? A proč měl krucinál v peněžence to pírko. Nebylo to přece jen tak ledajaké pírko. Podlouhlé, sněhově bílé a dočista neposkvrněné. Bylo dokonalé, to mě na tom děsilo nejvíc. Že se u mě objevilo ten večer, kdy jsem viděla Harryho.

"Děkuju." špitla jsem a v ruce přetočila deku, kterou mi dal. "Dobrou noc." dodala jsme ještě rychle.

"Dobrou." kývla Jamie a zavřel dveře. V tu chvíli jsem se v té malé místnnosti ocitla dočista sama. Tma mě obklopila a jediné osvětlení vytvářel měsíc za oknem. Do okeních tabulí divoce bubnovaly kapky deště a kroupy. Dělalo to opravdu velký rámus, když každou chvilku někde poblíž ještě zahřmělo. Navíc tahle chata byla daleko od civilizace. Mohla bych si vykřičet hlasivky a stejně by mě nikdo neslyšel.

Nemohla jsem se ale zbavit pocitu, že tu nejsem sama. Po slepu jsem se doškrábala k posteli a sedla si na ni. Lehce to semnou zavrzalo a pro hnulo se to.

"Cassie." Ozvalo se odnikud. Prudce jsem sebou škubla a posunula se dál na posteli. V tu samou chvíli jsem pocítila na zádech nadlidské teplo, v zorném poli jsem navíc zahlédla slabé svétlo. Dočista jsem ztuhla, nedokázala jsem pohnout jedinou částí těla, dokud se mi na ramenou neocitla něčí ruka. Vyskočila jsem z postele a couvla o několik kroků zpět. Přitom se mi pod nohy vpletl nějaký kus oblečení a já zavrávorala. To, co bylo přede mnou, vypadalo až nadpozemsky. Na posteli, kde jsem ještě před chvílí seděla, byla mužská postava s hnědými kudrlinkami a čistě zelený má očima. Z těla té osoby vycházelo tlumené světlo, příjemné a navíc přirozené.

Civěla jsem před sebe na to zjevení a nemohla popadnout dech. Na jazyku mě pálilo to slovo, které jsem za posledních pár dnů zmiňovala tak často. To jméno. Ale nepodařilo se mi nic víc, než přiškrcené vydechnutí boží ho jména. Couvla jsem o další krok a lehce vyjekla, když se mi do zad zabodl roh skříně.

"Cassie, klid! Buď v klidu!" Mluvil tiše a klidně. Stejně tak, jako kdyz jsme se viděli před týdnem.

"Žádný hlouposti." Vstal z postele a pomalu se ke mě přiblížil. Chtěla jsem vykřiknout, Harry, ale nešlo mi to. Rukou jsem nahmatala vypínač od lampičky na komodě za mnou. Chtěla jsem, aby zmizel, aby tohle všechno byl jenom sen, ale zároveň jsem se bála, že se rozplyne, když rozsvítím. Přesto jsem sebrala veškerou racionalitu, která ve mně ještě byla a ten čudlík zmáčkla.

Jenomže Harry přede mnou nezmizel, pořád tam byl. Ve tvářích se mu objevili malé ďolíčky. Pocítila jsem jak se mi hrne do obličeje krev, červenala jsem se. Než jsem stačila jakkoliv zareagovat, otočil svoje mohutné ruce kolem mě a pevně mě stisknul. Zalapala jsem po dechu ještě silněji než prve. Celé moje tělo bylo zabaleno v teple a lásce, načež se mi nárazově podlomila kolena, což mělo za následek moje plné položení do Harryho náruče.

Možná to byly slzy, co mě zastudělo na krku, každopádně jsem se rychle odtáhla. Harry měl ale naprosto jinou představu o našem shledání. Jakmile jsem udělala krok vzad nalepil se na mě jinak.

Po tom co se jeho rozpálené rty dotkly těch mých, neměla jsem jedinou možnost vycouvat.

Protože byl všude kolem mě.