The only angel

3.

Hey! :) Me again...další část je taková divná, ale snažila jsem se:/ :) Na boku máte písničku, nejsem si úplně jistá, že se k tomu hodí, ale já na ní momentálně dost ujíždim, tak jsems e asi chtěla podělit... :D Snad se vám bude líbit:)

A díky za votes! Moc jste mě potešili:3 

Third-person's POV:

Cassidy upadla prudce na zem a hlavou narazila do barové židličky. Už neměla chuť se zvedat. Padla na ni únava a s každou další vteřinou bylo její tělo lehčí a lehčí. Už o sobě nevěděla. Usnula. Jamie, který celou scénu pozoroval z úctyhodné vzdálenost se dopálil.

Prodral se davem a odstrčil dívky od Cassidy. Obličej měl rudý vzteky, na čele mu dokonce naskočila nápadná žilka. Popadl bezvládnou dívku a nesl ji pryč. Nebyla težká. Šlo to lehce.

Když procházel kolem baru, kde seděla Olivia, dal jí vědět, že veze Cassidy domů. Liv měla dnes večer už něco napito. 

Jamie byl naplněný vztekem. Byl tak naštvaný, chtělo se mu řvát do celého světa, ale nevěděl proč. Cassidy pro něj nic neznamenala. Byla to spíš potřeba někomu pomoct, co ho nutilo takhle se chovat. Ale nejvíc byl naštvaný na sebe. Nemůže celý život jen prochzet z života do života. Měl by už konečně někde zakotvit. U někoho,  na kom by mu záleželo.

Podíval se na dívku ve svém náručí. Jméno Cassidy měl rád. Bylo to jako genetický odkaz. Jako kdyby to, že se mu její jméno líbí nevymyslel on, ale někdo mu to přikázal. Znovu si jí prohlédl. Nemohl se zbavit pocitu Déjà vu. Dokázal by jí mít rád?

Měla drobné tělo, skoro jako dítě. Blond, vlnité vlasy jí spadaly až někam pod prsa. Měla vcelku kulatý obličej a plné, růžové rty. Barvu oči neviděl. Měla je zavřené a on se na to ani předtím nezaměřil.  Teď toho ale litoval. Jak moc chtěl vědět jestli jsou modré jako Jaderské moře nebo jedovatě zelené...

Posadil ji na sedadlo spolujezdce a připoutal. Na chvilku zalitoval, že sebou nemá dětský podsedák. Byla tak maličká. Usmál se a odsunul jí několik vlasů z obličeje. Pak zavřel dveře, obešel auto a sám nastoupil.

Velké nemotorné vozidlo se dalo s rachotem do pohybu a za chvilku už uhánělo po silnici ke Cassidy domů.

Jamie našel jejich dům snadno. Byl na samém kraji Londýna, kde to znal. Jakmile vytáhl klíčky ze zapalování, vyběhla z domu drobná žena. Byla Cassidy vemi podobná, až na černé, krátké vlasy.

Jamie otevřel dveře auta a vyndal dívku ven. Postavil ji na chodník před domem, ale jeětě stále jí podpíral ramena. Žena na něj bez jediného slova zděšeně hleděla. Pak naprázdno polkla. "C-co se jí stalo." 

"Udělalo se jí špatně. Jenom spí." usmál se povzbudivě na ženu, která se ale tvařila stále stejně vyděšeně.

"A ty jsi?" vyštěkla po něm, ale v zápětí se omluvně usmála.

"Jamie Asher. Přistěhoval jsem se sem teprve nedávno." 

Žena mu otevřela dveře a Jamie vstoupil. Intuitivně se vydal nahoru po schodech a doleva. A opravdu, když otevřel dveře, naskytl se mu pohled na dívčí pokoj. Dost "neosobní" dívčí pokoj. Nebyly tu žádné fotky, upomínkové předměty, dokonce ani plyšáci, nebo něco, co by dokazovalo přítomnost dětské duše. Cassidy mu rozhodně nepřipadala jako dítě, ale přece jenom...

Položil ji na postel a vzbuďil tím spícího Huskyho. Ten zavrčel, ale když Jamie pustil dívku do peřin, lehl si jí k nohám.

Na chvilku se posadil na kraj postele, ale když vběhla do pokoje Cassidina matka, rychle se zvedl, aby jí nepřekážel. Ta přiložila dceři na čelo mokrý hadr a vedle na stolek dala čaj.

Jamieho bodlo u srdce, protože si nepamatoval, že by s ním někdo takhle zacházel, když byl nemocný. Vlastně si nepamatoval vůbec nic. Proto se radši potichu vyplížil z pokoje a chtěl se vypařit...

Cassidy's POV:

Vzbudila jsem se. Okamžitě jsem si dlaní přikryla spánek ve snaze zastavit tu stračnou bolest. Pane Bože, jak mě bolela hlava...

Snažila jsem si vzpomenou, co se včera stalo, ale nevybavilo se mi nic jiného než Harry. Všechno to bylo takové slité dohromady. 

Hlavou mi projela šílená bolest. Padla jsem na polštář a zafňukala. Pak jsem ho z pod sebe vytáhla a přikryla si jím obličej. 

"Dobré ráno drahoušku." Do pokoje vešla mamka a posadila se na okraj postele. Cítila jsem, jak se mi Jess u nohou zavrtěla.

"Mami?" broukla jsem do polšťaře a odkryla si ho z obličeje. "Co se stalo? Myslím včera večer, jak jsem se sem dostala?"

"Pojď dolů na snídani a všechno se dozvíš." Mamka prošla k oknu a prudce roztáhla závěsy a odešla. Trochu jsem zamžikala. 

Vstála jsem a s povzdechem si zvědomila, že mám na sobě to, co včera. Zakňourala jsem a prošla do koupelny. Svlékla jsem ze sebe špinavé oblečení. Úhledně jsem ho složila na hromádku, kterou jsem následně schovala do prádelního koše. Oblékla jsme si bílý župan a šla se nasnídat.

První moment překvapení. U stolu sedí kluk. Zády ke mě. Obešla jsem ho a málem vyskočila z kůže.

Druhý moment překvapení. Má Harryho obličej. "Harry?" špitla jsme nevěřícně. Bylo mi už zase na mdlo. Chytla jsem se rohu stolu, abych získala alespoň nějakou oporu.

Kluk "Harry" se oklepal ruce, špinavé od cukru z lívanců a spolkl velké sousto."Tohle jsme si snad už vyjasnili." zamračil se na mě. Pak mu ale zacukaly koutky. "Jsem Jamie. Asher. Potkali jsem se včera na záchodech. Pánských, pamatuješ?" 

Vykulila jsem na něj oči. Jamie se uchechtl. Cítila jsem jak se mi hrne červeň do tváří. Sklopila jsem pohled dolů.

"No, asi bych měl jít, než se tvoje..." nedořekl, protože do místnosti vstoupila mamka s mísou lívanců. Jedna plná stále ještě ležela na stole. Jamie se zatvářil zmučeně. Tomu jsem se zahihňala, Hodil po mě rádoby naštvaný pohled.

"Ale Jamie, drahoušku, ty už odcházíš? Sotva jsi se vzbudil."

"On tu spal?" vyhrkla jsem. "Mami, prosím, žes ho nenechala spát u táty v pokoji!" 

"Je to náš host, včera tě přivezl domů. Nemohl spát na gauči." Probodla jsem matku pohledem.

"Já už bych měl jít." Vložil se mezi nás Jamie. "Bylo mi velkým potešením vás poznat, ale už musím domů. Nashledanou." A než stačila jedna z nás  cokoliv namítnout, byl ten tam.

"Vyděsila si ho!" osočila mě mamka. Nic jsme jí na to neodpověděla a vydala se zpátky do pokoje. Neměla jsem vůbec chuť.

Tedy ne na jídlo...ale na informace...