Strážkyně draků a návrat lovců (DOKONČENO)

Smrt a láska 2/2

Z pohledu Naomi

Teleportovali jsme se přímo do komnaty Laury a Roxy. Přesně jak popisovala Laura. Uprostřed komnaty ležela madam Amálie. Sehnula jsem se k ní a začala jsem jí prohlížet s pomocí léčivé moci.

  „Jak je na tom?"zeptala se Laura když jsem přestala čarovat. Sklonila jsem hlavu k zemi a zašeptala jsem:  „Upřímnou soustrast Lauro.".  „Roxy zabila vlastní matku, ale proč?"zašeptala Laura.  „Zkusím něco zjistit, ty potřebuješ klid a soukromí Lauro."řekla jsem a opustila komnatu.

Z pohledu Flory   

  „Vítej na zemi Edvarde."řekla jsem a pustila jeho ruku. On si mě prohlédl a zeptal se:  „Jaktože vypadáš jinak Floro?". „I ty vypadáš jinak, nejsme odsud a nikdo to nesmí poznat."odpověděla jsem.  „I Roxy bude vypadat jinak?"zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou a řekla:  „Existují výjimky jako třeba Roxy a ty výjimky pochází odsud takže se jejich podoba nemění.".  „Pojďme.... vím naprosto přesně kde Roxy hledat........jelikož je po pohřbu tak je určitě doma. "řekla jsem a vyrazili jsme.  

Z pohledu Roxy

Seděla jsem sklesle na posteli a byla jsem nešťastná. „Nejprve Oliver zabil babičku, potom jsem nejspíš já zabila tátu a teď jsem ublížila mamce.........vlastně se k sobě s Oliverem hodíme a vlastně bych se i já hodila k lovcům."zašeptala jsem. 

Po nějaké době jsem se zvedla a přešla k zrcadlu. Mé oči byly jasně modré. „Nechápu proč se mi ty oči mění, je to tak od chvíle co Angelika zmizela."řekla jsem. „Velmi ráda ti na to odpovím."ozval se zamnou hlas. Otočila jsem se od zrcadla ale nikdo nikde nebyl.  „Kdo jsi a kde jsi?"zakřičela jsem na celý pokoj. A mé oči zrudly.

Z pohledu Angeliky

  „Dlouho jsme se neviděly Roxy."řekla jsem a mávla před sebou rukou abych se odkryla.  „Jak jsi mě našla a co tu děláš?"zavrčela Roxy. „Uklidni se a poslouchej mě."řekla jsem chladně. Roxy se posadila na postel a sklonila hlavu abych neviděla jak její oči ze vzteku rudnou. „Myslíš že nevím o tvé změně barvy očí na základě emocí?"položila jsem řečnickou otázku.  „Jak to víš?"zavrčela.„Protože se jedná o kletbu, i Laura byla prokletá, ale ty jsi jí osvobodila."řekla jsem. Roxy se na mě podívala a párkrát mrkla.  „Co tu děláš a co po mě chceš.......nedala jsi mi odpověď!" řekla. „Nechci abysis myslela že jsi zabila svého tátu.". „Ale jak jsi říkala že byses hodila k Oliverovi tak to je možná pravda."manipulovala jsem s Roxy.

Z pohledu Olivera 

„Volala jsi mě krásko?"řekl jsem a objevil se vedle své sestry. „Já jsem taková zrůda!"křičela na mě Roxy a její oči rudly.  „A to ještě nevíš že jsi zabila právě i svou matku."řekl jsem s úšklebkem a opatrně se k Roxy přiblížil.  „Za to může kletba a ne já."zašeptala a rozbrečela se. Chytil jsem jí opatrně za ruku a přitáhl si jí k sobě.  „Chyběla jsi mi."zašeptal jsem. Roxy přestala brečet a zašeptala:  „I ty mě.".  

Z pohledu Flory

  „Tady to je."řekla jsem a zastavila. „Nevypadá to že by tu byla."řekl Edvard. „Cítím přítomnost Dračího ohně ale i něčeho jiného.........dávej pozor Edvarde, asi máme společnost!"zavrčela jsem neklidně. Edvard přikývl a vytáhl si dýku kterou jsem vytáhla i já.