Strážkyně draků a návrat lovců (DOKONČENO)

Tváří v tvář přítelkyni

Z pohledu Flory
Celou noc jsem nespala. Angela mě totiž opět vyslýchala. Opět chtěla vědět plány na ochranu Roxy. Zase jsem nic neřekla. Taky proto už mám obličej celý od krve a samou jizvu. K ránu odešla a já jsem na pár minut usnula.

Z pohledu Amálie
Slunce už vyšlo a začal nový den. Netrpělivě jsem očekávala přílet děvčat které jsem poslala k lovcům.

Po pár minutách jsem uviděla na nádvoří přistávat dračici která podle všeho patřila Eleanoře. „Co se proboha stalo?" vyděsila jsem se. 

Neuběhla ani vteřina od doby co jsem se uklidnila a uslyšela jsem zaklepání na dveře mé kanceláře. „Dále!"vykřikla jsem. Dovnitř vešla Eleanor a v náruči nesla Dianu která byla úplně mimo a jen slabě dýchala. „Co se stalo a kde máte Elenu!"vykřikla jsem vyděšeně. „Cestou zpátky sem nás napadl jeden z lovců, zřejmě chlapec protože mu nevyčnívaly vlasy." odpověděla sklesle Eleanor. „A co se týče Eleny tak tu zajaly a nikdo neví jestli je ještě naživu." pokračovala. Poté se rozbrečela. Poslala jsem Eleanor do její komnaty odpočívat a podívala jsem se na Dianu.  Diana nehybně ležela na posteli pár kroků od stolu. Nechala jsem ji tedy odpočívat a věnovala jsem se dál svým povinnostem.

Z pohledu Henryho

Potřeboval jsem trochu zábavy a tak jsem si k sobě zavolal Angeliku. 

Po pár minutách přišla. Pokynul jsem jí aby se posadila. Poté jsem se zeptal: „Tak jak se ti daří práce s Florou?". „Špatně otče." odvětila mrzutě. „Jakto?" zeptal jsem se rozzuřeně a třískl jsem do stolu. Angelika se ani nehnula. Poté odpověděla: „Nechce nic říci a přitom jsem jí pořezala celý obličej!". Jen jsem pokýval hlavou. Poté jsem dostal nápad. 

Nechal jsem si zavolat Léu která byla po noční hlídce, tudíž jsem ji vzbudil. 

Když přišla, pokynul jsem jí aby se posadila vedle Angeliky. Ta se na ni podívala vražedným pohledem. Léa jí to oplatila a poté se usadila vedle ní.

"Mám pro tebe úkol Léo."prolomil jsem to nesnesitelné ticho."Jakej?"zeptala se. Pokynul jsem Angelice aby Léu zasvětila do svých nevydařených pokusů vyslechnout Floru.

Když skončila zeptal jsem se Léy:"Chceš to zkusit?"."Chci to zkusit!"řekla rázně. Potom jsem obě poslal pryč.

Z pohledu Léy
Odešla jsem z Henryho kanceláře a začala se rozhlížet. Potom jsem zamířila do kuchyně, kde jsem ukradla něco k jídlu. Hned poté jsem zamířila do jeskyně v horách. Tam žiju a zároveň ukrývám Elenu. Svou "zajatkyni".

Když jsem vstoupila do jeskyně zaleskly se mi v očích slzy."Elena byla má kamarádka.....než mě Amálie vykázala z Dračí říše...................a teď je z ní můj úlovek který možná zemře." povzdechla jsem si. Dala jsem Eleně jídlo z kuchyně a pustila jsem jí do koupelny, aby si mohla dát teplou sprchu.

Po hodině jsem se s Elenou rozloučila a zamířila jsem do věže.

Po pár minutách se předemnou objevily ty osudné dveře. "Jsem si jistá, že mě Flora pozná, ale nic s tím neudělám." povzdechla jsem si. Poté jsem otevřela dveře a vstoupila jsem.

Z pohledu Flory
Probudilo mě zavrzání dveří. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se s kým mám tu čest. Po chvilce tomu lovci\lovkyni vykouknul pramen vlasů. "Léo, jsi to ty.................ty zrádkyně!?"vykřikla jsem."Překvapení..jsem to já,ale zrádkyní mě nenazývej dokud nevíš co se stalo...........................jo a ráda tě vidím..........po tolika letech."řekla Léa."Pro mě jsi zrádkyně..........................stejně jako Laura...............nesnáším tě a jí taky!"odsekla jsem."Nesuď když neznáš."řekla mi ledově klidná."Co vlastně chceš?"zeptala jsem se a zvedla se ze země. Začala jsem sebou škubat abych se dostala z řetězů."Musím tě vyslechnout ikdyž nechci a mimochodem nesnaž se utéct tady ti Fifinka nepomůže, ale jestli chceš mám pro tebe nabídku." řekla mi. "Já ti nic neřeknu, to zaprvé........zadruhé, nabídky lovců nikdy nepřijímám a za třetí, stejnak se odsud jednou dostanu!"odsekla jsem znovu."Jsi si tím opravdu jistá.............jsem tvoje jediná šance pokud nechceš válku.......to já už mám u sebe Elenu........ještě jednou ti opakuji, že jestli nechceš válku, tak mě vyslechni." řekla mi. "Nevyslechnu tě, válka bude stejnak jelikož my vám Roxy nevydáme a nevzdáme se a Elenu pusť!"zase jsem odsekla." Já nechci Roxy.....................chci spravedlnost, chci aby si Amálie uvědomila jakou udělala chybu když mě vykázala......chci znovu cvičit draky, to byl můj sen."řekla. Potom bylo chvilku ticho a poté pokračovala:" Elenu nepustím, je to má jediná kamarádka, ale to ty asi nechápeš.............................vždycky jsem tě obdivovala, byla jsi můj idol a toužila jsem být jako ty, ale nemohla jsem...neznáš mě, tak mě nesuď a jestli se pokusíš utéct,půjdeš buď do kobky nebo ke mě do jeskyně......a jestli ti to nedošlo, tak už jsi dávno mohla být mrtvá..................to já chráním tebe a Elenu.". Poté se se slzami v očích otočila a klekla si. Začalo mi pomalu všechno docházet a tak jsem si opatrně lehla na zem a začala ze zoufalství tiše brečet. "Brzy přijdu, neutíkej prosím."pronesla a poté odešla.

Z pohledu Diany
Probudila jsem se v kanceláři madam Amálie." Co se stalo?" zeptala jsem se. "Diano!" vykřikla madam Amálie. Potom mi pomohla se posadit. Následovala otázka: "Diano pověz mi...co se stalo?"."Zjistily jsme že mají tajnou zbraň.....................oni cvičí draky k zabíjení."řekla jsem a rozbrečela jsem se. Když mě madam spatřila jak brečím poslala mě do mojí komnaty protože věděla že brečím kvůli Eleně, mému dvojčeti.

Z pohledu Amálie
"Měla jsem tušit že se Léa přidá k lovcům!"zakřičela jsem." Musím okamžitě změnit plány, díky Lée mají výhodu." pomyslela jsem si. Potom jsem vzala telefon a pokusila jsem se kontaktovat Roxy. Nikdo mi to nezvedl. Začala jsem myslet na nejhorší: "Roxy je v maléru!". "Buď jí mají lovci, nebo jí má Laura."řekla jsem. Při vyslovení jména Laura mi začali stékat slzy po tvářích. (Laura je má druhá dcera a tudíž starší sestra Roxy, ale na ní si Tomáš už nepamatuje. Ovládá jako Roxy moc Dračího ohně ale ona si nedala pozor a Dračí energie z plamene ji ovládla a zatemnila mozek takže jsem ji musela kvůli bezpečí všech vykázat z Dračí říše.) Rozhodla jsem se zavolat si Violet a Ellu. Když přišly tak první promluvila Violet: „Děje se něco madam?". "Ano Violet, musíš místo Flory na zem, něco se stalo mé holčičce a já nevím co."řekla jsem zoufale. Violet nepotřebovala více slyšet. Ihned odešla splnit svůj úkol."Ello, ty poletíš do temné říše za Laurou." řekla jsem a nechala ukápnout svou neposednou slzu. "Madam, ale vždyť Laura je šílená, nikdo neví čeho je schopná." řekla Ella. "Ello, prostě leť, Roxy je možná tam, nikdo neví!" křikla jsem na ni. Ona jen kývla a odešla.

Omlouvám se za dlouhé čekání,přeci jen psaní na mobilu dá hodně práce. Snad se vám kapitola bude líbit.