Strážkyně draků a návrat lovců (DOKONČENO)

Něco se chystá

Z pohledu Laury 

Po vyslovení zaklínadla jsme se teleportovaly. Bohužel během teleportace se stala chyba a oddělilo nás to od sebe. Nyní jsme každá někde jinde a já nevím kde mám ty dvě hledat. 

Ocitla jsem se ve věži kde byla tma. „Fire flame!"vykřikla jsem a na dlani se mi objevil plamen. Začala jsem prozkoumávat okolí. „Nikde žádná hlídka, co se to tu sakra děje?"zeptala jsem se sama sebe. 

Po chvilce ticha jsem zaslechla tiché naříkání. Rozeběhla jsem se za tím hlasem až do rohu kde byla postava v řetězech a v kápi. „Kdo jsi?"zeptala jsem se a připravila jsem si ruku na kouzlo pro případ nouze. „Neubližuj mi prosím, jsem na tvé straně Lauro."zašeptala postava a rozbrečela se. „Lauro ty hloupá, jediná Strážkyně která není zamčená v podzemí je tvoje vlastní matka!"řeklo moje svědomí. „Mami!"vykřikla jsem a stáhla jsem jí kápi. „Kde jsou ostatní Lauro?"zeptala se mě. „Roxy jsem nechala bojovat s ochrankou a Léa je někde s Dianou."odpověděla jsem. „Jaktože nejste pohromadě........vždyť lovci mají převahu!"vykřikla mamka. „Zvrtlo se mi kouzlo mami."přiznala jsem se.

Po trapné chvilce ticha jsem řekla: „Musím tě odsud dostat mami, ještě není pozdě, ještě je naděje abychom vyhrály.". „Lauro nech mě tu a běž, musíš je teď vést ty a Roxy, věřím vám."řekla a usmála se. „Tak dobře mami, ale slibuji že pro tebe příjdeme."řekla jsem a poodstoupila od ní. „Dragon flame!"vykřikla jsem a změnila se na dračici. A poté jsem oknem vyletěla na nádvoří hledat ostatní.  

Z pohledu Roxy  

  „Jak se vůbec jmenuješ?"zeptala jsem se ho když jsme byly v bezpečí pod balkonem máminy komnaty.  „Jsem Edvard."řekl. „Tak fajn Edvarde, máme problém."řekla jsem.  „O co jde?"zeptal se. „Nedaří se mi spojit s Laurou a ostatními takže se jim nejspíš něco muselo stát."řekla jsem a sklonila jsem hlavu. „Neboj se, určitě jsou v pořádku a brzy se setkáte."řekl a usmál se na mě. Potom mi zvedl hlavu a dal mi malou pusu na rty.  „Roxy bacha!"křičelo na mě svědomí.  „Díky za varování!"odsekla jsem v duchu a odtrhla se od Edvarda.  „Drž se odemně dál jasné!"vrhla jsem po něm vražedný pohled. On jen přikývl.   

O chvilku později se před námi zjevila Léa.  

„Odkdy se umíš teleportovat?"zeptala jsem se překvapeně když jsem si jí všimla. „Já to neumím Roxy, to jen tvá sestra neumí správně kouzlit."řekla s úšklebkem a zaběhla k nám. Poté si všimla Edvarda: „Roxy, co se to tu děje?". „To je Edvard.............přešel k nám od lovců."řekla jsem. Léa se na Edvarda vražedně podívala a poté zatleskala. 

Z pohledu Angely

Počítala jsem s tím že budu mít tu čest setkat se s Léou znovu a tak jsem připravila pro Léu malé překvapení. Využila jsem černou magii kterou jsem zdědila po matce k tomu abych ovládla Oroai a použila jí proti ní. 

Seděla jsem v kanceláři a přemýšlela jak budeme pokračovat když v tom jsem uslyšela zatleskání. Ihned jsem poznala že to tleskala Léa aby přivolala Oroai. Vyšla jsem proto na balkon a zapískala jsem. Oroai přiletěla nahned a tak jsem jen nasedla.

Snesla jsem se přímo před Léu, Roxy a vzbouřence Edvarda který by chtěl mír mezi námi. 

Z pohledu Léy