Strážkyně draků a návrat lovců (DOKONČENO)

Převrat 1/2

Z pohledu Diany

Cítila jsem jak se ke mě pomalu přibližují dvě postavy. Myslela jsem že bude po mě a svědomí stále křičelo ať se probudím. Pořád to nešlo. Když v tom ten zvuk kroků ustal a já se začala probírat.

Z pohledu Olivera

  „Ale ale ale, kohopak to tu máme."řekl jsem s úsměvem když jsem stál nad Dianou která pomaloučku otevírala oči.  „Ani se nemusíš probouzet, přišli jsme tě zabít."řekl jsem a vytáhl jsem dýku jakože jí zabiji. Zastavil mě však dívčí hlas: „Ani se o to nepokoušej hošánku!".

Z pohledu Flory

  „Floro, má drahá přítelkyně, ty jsi se snad vrátila k těm kteří stejně prohrají?"zastoupila mi cestu Violet. „Bejvávala jsem tvá přítelkyně, s tím je teď konec vemte si je!"křikla jsem na svůj oddíl.

Z pohledu Roxy

  „Léo nechávám ti tu poctu bojovat s ní a klidně jí i zabij."šeptla jsem Lée do ucha a lehce se usmála. Poté jsem chytila Edvarda za ruku a teleportovali jsme se do komnaty která mi bude patřit jakmile tenhle blázinec skončí.

Když jsme dopadli nohama na zem posadili jsme se s Edvardem na postel. „Vysvětli mi co má tohle znamenat..................................venku zuří válka a ty jsi tady, opovaž se mi říct že chceš udělat to na co myslím, nepřipadá v úvahu holka!"křičelo na mě svědomí.  

 „Proč jsme tady?"řekl po chvilce Edvard a zadíval se do mých očí. „Já sama vlastně nevím proč jsem tě sem vzala."řekla jsem a také jsem se dívala do jeho očí. 

Chvíli bylo ticho, ale my jsme ani jeden nevěděli co říct. Až potom mě Edvard chytil za ruce a zvedl mě z postele. Mlčky jsme se přesunuli doprostřed komnaty.

  „Mohli bychom si promluvit?"zeptal se a opět se mi díval do očí. „Neměli bychom spíše jít bojovat?"zeptala jsem se ikdyž jsem věděla že bych vlastně chtěla si promluvit. „Roxy řekni ne, teď musíš bojovat a ne se tady vybavovat a vůbec co jsem ti řeklo o lásce!"křičelo na mě svědomí. „Jistě se bez nás chvilku obejdou."řekl. „Tak dobře Edvarde."odpověděla jsem a začali jsme si povídat.

Když jsme skončili zůstali jsme potichu a přitiskli jsme k sobě čela. „Je to jasné, zamilovala jsem se."řekla jsem si v duchu. 

Mezitím co jsem přemýšlela jsem ani nepostřehla že jsme se s Edvardem začali líbat. Bylo to úžasné a já chtěla aby to bylo nekonečné, jenže to tak být nemohlo. „Už toho bylo dost, musíme se vrátit bojovat a jen aby bylo jasno, nic mezi námi není a nikdy nebude!"řekla jsem a odstoupila jsem od Edvarda. „Miluji ho........ale co když je to stejný hajzl jako Oliver, raději se pokusím odmilovat a budu si ho držet od těla."řekla jsem si v duchu a povzdychla jsem si. „Kam chceš jít?"zeptal se Edvard. „Za mojí sestrou, zachytila jsem stopu jejího plamene a už vím kde je, připrav si zbraň po chodbách bude plno lovců nejspíš."řekla jsem a vyběhla z komnaty. 

Z pohledu Eleanor

Roxy ani Léu jsme nenašly,ale za to jsme narazily na spoustu lovců se kterými jsme se utkaly, bohužel jsem při téhle bitce ztratila část oddílu a i lovci měli značnou ztrátu a proto jsme zapískaly na draky a začaly jsme hledat Léu z vrchu aby to bylo bezpečné.