Strážkyně draků a návrat lovců (DOKONČENO)

Trojité překvapení

Od definitivní  porážky lovců uplynul přibližně měsíc  a my s Edvardem jsme se za tu dobu dost sblížili.

  „Ahoj Emily."pozdravila jsem Strážkyni z oddílu Diany ve kterém jsem též. „Chceš trénovat to co obvykle?"zeptala se mě a mrkla na mě. Jen jsem přikývla.

 „Už ti to jde čím dál tím líp, když budeš takto pokračovat budeš brzy stejně dobrá jako Flora."řekla s úsměvem Emily když jsem skončila pravidelný trénink. „Nemohly bychom si dnes dát ještě jedno cvičení navíc?"zeptala jsem se. „Proč, vždyť už skoro všechno umíš."řekla. „Chci si procvičit úhyby, pořád mi ten jeden nejde a já chci všechno umět tak jako moje matka."odpověděla jsem. „Tak dobře."řekla a začaly jsme se znovu prát.

Z pohledu Naomi

  „Edvarde co je s tebou?"zeptala jsem se ho šeptem neboť jsme zrovna byly na schůzi během které jsme vítali nově příchozí Strážkyně.  „Potřebuji si promluvit s Laurou jenže ona věčně nemá čas."odpověděl a dál se snažil vnímat Lauru která převzala říši po madam Amálii. 

  „Lauro!"zakřičela jsem na ní když skončila schůze a ona se chystala odejít. „Copak Naomi?"zeptala se s úsměvem..........ovšem hned jsem poznala že je falešný. Jenže to mě teď bylo jedno neboť jsem potřebovala pomoct Edvardovi.  „Stav se prosím za Edvardem, potřebuje s tebou mluvit."odpověděla jsem. Jen přikývla a potom odešla. Nakonec jsem se odebrala do své komnaty kterou sdílím s Léou. 

Z pohledu Laury 

Po schůzi jsem došla do kanceláře která patřila mámě a teď je moje. Zabouchla jsem za sebou dveře a usadila se za stůl. Pustila jsem se do vyřizování úředních věcí ale vyrušilo mě klepání.

 „Vstupte."řekla jsem. Dovnitř vešla Léa. „Neseš mi zprávy nebo poštu?"zeptala jsem se. „Poštu Lauro a dle toho jak ta pošta vypadá usuzuji že je to od samotné královny."řekla a předala mi dopis. „Děkuji Léo, pokud je to vše tak můžeš zase jít."řekla jsem s úsměvem.

Z pohledu Edvarda 

S Roxy jsme se za poslední měsíc velmi sblížily. Dokonce natolik že bych jí rád požádal o ruku. Jenže k tomu potřebuji pomoc Laury a ta mě neustále odmítá s tím že nemá čas. Je to prostě složité.

 „Emily?"zeptal jsem se své spolubydlící a zároveň trenérky Roxy. „Copak Edvarde?"řekla a odvrátila pohled od okna.  „Jen se chci zeptat jak šel Roxy dneska trénink?"řekl jsem a podíval se jí do tváře která najednou zbledla. „No víš Edvarde ona to dnes trošičku přepískla s tréninkem a teď je u Heleny na ošetřovně."odpověděla a ucukla pohledem.  „Co se jí proboha stalo?"vyjel jsem na ní. „Omdlela."zašeptala Emily. „Musím hned ráno za ní sakra!"řekl jsem naštvaně a praštil sebou do postele kde jsem usnul únavou. 

Z pohledu Roxy 

Probudily mě ostré paprsky slunce v očích.  „Dobré ráno Roxy."uslyšela jsem známý hlas a konečně otevřela oči protože už mi nešly paprsky do očí. „Heleno jak jsem se sem sakra dostala?"zeptala jsem se.  „Omdlela jsi včera při tréninku a tak jsem tě vyšetřila a nic ti není až na to že........................."odpověděla ale nedokončila to. „Až na co Heleno?"zeptala jsem se vyděšeně.  „Na, podívej se na tohle, víc ti řeknu až budeš sama chtít."odpověděla a podala mi fotku. To co na ní bylo mě rozbrečelo.............. 

Z pohledu Laury

  „Edvarde mohu dovnitř?"zeptala jsem se.  „Můžeš, zrovna jsem se chystal za Roxy ale půjdu později."odpověděl a pokynul mi abych se posadila na Emilynu postel.  „Přišla jsem na tvé přání, co bys potřeboval?"zeptala jsem se.  „Chtěl bych Roxy požádat o ruku, ale potřebuji s tím trochu pomoci."odpověděl a podíval se do země.  „Řeknu ti to narovinu, vzhledem k tomu jakým stylem to udělal Oliver...........takovým stylem to nedělej nebo si má sestra bude myslet že ti jde o to samé jako jemu ikdyž to zní divně......radím ti vzít prsten, natrhat růže v naší zahradě a jít za ní na pokoj a jednoduše jí to říct."řekla jsem a usmála se.  „Děkuji Lauro."řekl a vyběhl z komnaty.  „Těm dvěma by to spolu tolik slušelo.............bohužel osud Roxy je možná rozdělí."povzdechla jsem si a vydala se ven z Edvardovi komnaty. 

Z pohledu Flory

  „Mohu?"zeptala se Léa a vešla do dveří. Jen jsem přikývla. „Chtěla jsem ti jen předat vzkaz."řekla.  „Od koho?"zeptala jsem se. „Laura si tě žádá v její komnatě.....................zve tě na čaj a krátký rozhovor."odpověděla. „Dobře hned za ní jdu."řekla jsem a následovala Léu ikdyž bych do Lauřiny komnaty trefila i poslepu.  

  „Tak jsem tu Lauro."řekla jsem a usadila se ke stolku. Vedle mě seděla má sestra Naomi kterou Laura pozvala též a nakonec si k nám přisedla Léa.  „Ráda bych vám prozradila rodinné tajemství které zatím nesmí vědět ani Roxy a dokonce ani Edvard...........to co vám řeknu velmi ovlivní budoucnost nás všech ale nejvíc to možná zasáhne lásku Edvarda a Roxy."řekla Laura a sklopila hlavu k zemi. „Neboj se, my nic neprozradíme........držíme přeci pohromadě už dost dlouho."řekla Léa. Já a Naomi jsme na to jen přikývli. „Tak dobře, povím vám dlouhý příběh o mé a Roxy rodině."řekla Laura a začala vyprávět. 

Z pohledu Roxy 

 „Musím Heleně říct aby mi k tomu řekla víc, potřebuji znát detaily, do té doby požádám Helenu aby to bylo mezi ní a mnou."pomyslela jsem si a zvedla hlavu ke dveřím ve kterých stál Edvard s růžemi.  „Edvarde!"vykřikla jsem a usmála se na něj.  „Přinesl jsem ti růže ty moje princezno."řekl a věnoval mi polibek na čelo. „Děkuji zlato."řekla jsem a pokynula mu aby se usadil ke mě na postel.

Povídaly jsme si o všem možném kromě mého tajemství. Najednou Edvard však utichl a zadíval se mi do očí. „Co se děje zlato?"zeptala jsem se. „Chci se tě na něco zeptat." odpověděl.  „Povídej."řekla jsem s úsměvem.  „Naše první setkání nebylo zrovna moc příjemné, ale já už od prvního vidění byl do tebe blázen ale nevěděl jsem jak ti to říct, chovala jsi se tak chladně ke mě, ale já se nevzdal...potom mi tě sebrala Angelika když tě proklela a ty jsi se dala dohromady s Oliverem.........vlastně náš úplně první polibek byl ten co tě zachránil od kletby a spojil nás dva dohromady.....miluji tě Roxy a chtěl bych vědět jestli bys............jestli bysis  mě nevzala."řekl a znervozněl. Chvilku jsem na něj nevěřícně koukala a pak jsem konečně odpověděla:  „Edvarde ano!".Jemu se najednou rozjasnily oči štěstím a věnoval mi polibek. Pak mi nasadil prsten a řekl:  „Miluji tě Roxy!". „I já tebe!"řekla jsem a usmála se.  „Doufám že mě nepřestaneš milovat až ti povím to co teď nemůžu."pomyslela jsem si a objala Edvarda.

Z pohledu Léy  

  „Lauro to nemůžeš myslet vážně!"vykřikla jsem když Laura ukončila své vyprávění. „Myslím Léo."odpověděla mi a zase sklonila hlavu.  „Tohle nemůže dopadnout dobře."řekla Naomi. „To určitě nedopadne dobře, pro Roxy to bude šok až jí to řekneme."řekla jsem.  „Lauro kdy jí to řekneme?"zeptala se Flora. „Nejlepší by bylo jít s pravdou ven na svatbě..........pokud nějaká bude."řekla Laura a s pláčem odešla. „Jestli svatba bude a my to řekneme tam, tak možná Edvard Roxy své ano neřekne a zničíme oběma život!"řekla najednou Naomi.  „Holky jinou možnost nemáme musíme to udělat takhle."řekla Flora a vstala. Následně odešla se slzami v očích z komnaty. Zůstala jsem jen já a Naomi.

Tak se nám to tu zase trochu zapletlo. Můžete hádat co se stalo Roxy a co bylo v tom dopise od královny že to může Roxy zničit vztah a oběma zamilovaným život.