Strážkyně draků a návrat lovců (DOKONČENO)

Noční můra

Z pohledu Roxy

Probudila jsem se na studené zemi. Nejdřív jsem si myslela že jsem ve svém pokoji, ale pak mi došlo že jsem spíš v nějaké cele. Všude okolo mě byla zvláštní stěna. Přišla jsem blíž abych se té stěny mohla dotknout. Sotva jsem se dotkla odmrštilo mě to zpátky doprostřed a já opět omdlela.

Z pohledu Laury

Den po mém rozhovoru s Henrym jsem se nastěhovala na hrad který patřil lovcům. Dostala jsem jednu z nejhezčích komnat. A pak mě ze spaní probudil dívčí hlas. Patřil překrásné lovkyni. „Výsosti, král Henry vám vzkazuje že Vaše sestra se před chvilkou probudila." řekla a ladně se uklonila. „Výborně, vzkaž svému králi že si jí beru na starost..................pro dnešek." usmála jsem se na ni škodolibě. Lovkyně potom odešla a já se pustila do úprav svého vzhledu.

O pár minut později jsem už šla po chodbě směrem do sklepení kde je v silovém poli uvězněná má drahá sestřička. Než jsem vešla do sklepení oblékla jsem si plášť a stáhla si ho do obličeje aby mě nikdo nepoznal. Poté jsem vešla dovnitř.

Z pohledu Roxy

Uslyšela jsem vrznutí dveří. V tu chvíli jsem se postavila a šla jsem blíž ke stěně. Tentokrát už jsem se jí ale nedotýkala. „Strašně ráda tě poznávám Roxy." ozvalo se z rohu místnosti kde byl stín. „Kdo jsi a kde to jsem!"vykřikla jsem a o kousek couvla. „Mé jméno je Laura a mimochodem, právě teď jsi uvězněná v silovém poli na hradě lovců."zasmála se Laura a vyšla ze stínu. Poté shodila plášť a stála předemnou v plné kráse. Měla jsem chuť po ní šlehnout plamen ale něco mi v tom bránilo. „Chtěla jsi po mě šlehnout plamen?"zeptala se mě a zasmála se. Rozzuřeně jsem přikývla. Ona potom nastavila dlaň a zvolala: „Fire!". Na dlani se jí objevil malý plamínek. „Ty zmije, sebrala jsi mi moc!" vyštěkla jsem na ní. „Nic jsem ti nesebrala ty hloupá, tobě brzdí magii to silové pole......a mimochodem jsem jako ty, patří mi druhá půlka Dračího ohně."řekla se škodolibým úsměvem a plamínek zhasla. „Odkdy mají lovci Dračí oheň ty zrůdo!?" zeptala jsem se. „Dovol abych tě opravila.....já nejsem lovkyně....já jsem bývalá Strážkyně.....................nebo mám spíš říci dcera madam Amálie?"řekla a přišla ke mě blíž. „Ty a má sestra?" zeptala jsem se pobaveně. To však byla chyba. Laura v tu chvíli začala odříkávat nějaké nesrozumitelné zaklínadlo ze kterého jí oči změnily barvu na temně červenou. Nemohla jsem od ní odtrhnout zrak. Cítila jsem že mi nohy vypovídají službu. Chvíli se mi dařilo vzdorovat, ale nakonec jsem podlehla a svezla jsem se zpět na studenou zem.

Z pohledu Amálie

Vešla jsem do zasedací místnosti plné Strážkyň. Poté jsem uslyšela hlas Heleny: „Madam, nikde tady nevidím Annu, smím pro ní zajít?". Jen jsem přikývla a naznačila ostatním že počkáme.

Z pohledu Heleny

Vyběhla jsem ze zasedací místnosti směr přízemí. Přesně tam mají totiž komnaty nové Strážkyně. 

  „Konečně jsem našla Anninu komnatu." pomyslela jsem si když jsem konečně zastavila u dveří Anniny komnaty. Zaklepala jsem na dveře. Nikdo neotevřel a uvnitř bylo hrobové ticho. Zaklepala jsem tedy ještě jednou. Zase nic. Nakonec jsem ty dveře vyrazila. To co jsem však spatřila bylo příšerné. Anna ležela na zemi mrtvá. Podle toho co jsem viděla jsem usoudila že Annu někdo třikrát bodnul do zad. Rozeběhla jsem se proto zpátky abych vše oznámila madam Amálií.

Z pohledu Amálie

Helena přišla celá uřícená a hned ve dveřích vykřikla: „Anna je mrtvá, někdo jí třikrát bodnul do zad!". Pokynula jsem jí aby se posadila. Nastalo hrobové ticho.

Promluvila jsem až po dost dlouhé době: „Ráda bych vám představila novou Strážkyni, jmenuje se Naomi a je jí 15 let, žije zde s námi i její sestra Flora.................která tu bohužel nemůže být.". Odmlčela jsem se a zaleskly se mi v očích slzy. Setřela jsem je a pokračovala jsem: „Chtěla jsem s vámi probrat plán na záchranu Roxy a celé naší říše, ale vzhledem k této smutné události tuto schůzi rozpouštím a sejdeme se zítra večer.". Poté jsem odešla do své soukromé komnaty přemýšlet.

To by bylo pro tuto kapitolu vše, doufám že se vám příběh líbí.

To je pro dnešek vše. Ahoj jindy.