Volání smečky

1

Už byla noc, hlídky právě odešly hlídat tábor a ostatní vlci šli spát. Teď byla moje chvíle. Vystrčila jsem čumák ze svého doupěte pro omegu a neslyšně se vydala do lesa. Všude byl klid, trochu mě to děsilo, ale už jsem dál nehodlala snášet to věčné nadávání, posmívaní a ponižování. Byla jsem rozhodnutá... uteču z té hrozné smečky!

Už jsem byla asi 8 kilometrů od tábora. Vyčerpaně jsem se zahrabala do listí a usnula klidným spánkem.

Ráno jsem se probudila velmi brzo, chtěla jsem ještě spát ale už mi to nešlo. Po nějaké chvíli jsem vstala a pokračovala dál v cestě. Byl nádherný slunečný den a já se rozběhla po louce plné voňavých květin. Moje šedo-bílá srst se leskla na slunci a já byla šťastná, byla jsem šťastná z volnosti a svobody, věděla jsem že si musím najít smečku, ale teď jsem nechtěla nad ničím přemýšlet jenom běžet vstříc svému osudu.

Na konci louky tekl malý potůček s nádherně čistou vodou. Napila jsem se a schladila si tlapky. Můj žalůdek se začal dožadovat jídla tak jsem si šla něco ulovit. Najednou mi to čenichu udeřil známý pach králíků. Šla jsem po té úžasné vůni až jsem je spatřila, bylo jich asi pět. Vyhlídla jsem si dva co se vyhřívaly na sluníčku a nedávali pozor. Zničeho nic jsem vystartovala jednoho jsem tlapkama přimáčkla k zemi a druhému jsem se zakousla do krku. V tlamě mě hřála teplá krev kořisti, trhla jsem hlavou a bylo po králíkovi. Druhý ušák mi bohužel utekl ale byla jsem zvyklá na malé porce takže jsem se spokojila i s jedním. Byl výborný. Únavou se mi klížila víčka, ale pokračovala jsem dál v cestě, když se sluneční vlk(slunce) chystal ke spánku začala jsem se chystat i já. Byla jsem tak ospala, že jsem jen zavřela oči a propadla se do říše snů.