6

358 36 7
                                    

Tlapka se ráno seznámila se členy smečky a všicni si ji moc oblíbili. Nejvíc se ale skamarádila s Indou, malou, hravou a přátelskou Omegou. Inda byla hodně náladová ale všichni věděli že když ji popadne zlost, rychle se zase uklidní.

Na této smečce se mi nejvíce líbilo jak se všichni kamarádili se všema a nebyly žádné hádky. Každý mohl věřit každému a celou smečku spojovalo velké pouto.

Lovecká skupina vyrazila na lov a já šla na hlídku s Porou. Omega zatím pohlídala Tlapku. Tak jsem mohla odejít bezestrachu hlídat.

Když jsme se s Porou vracely vystřídali nás Dany s Dabim a my si šli hrát s Tlapkou a Omegou. Poté byla večere. Nebyla moc velká ale každý se alespoň trochu najedl a na Omegu taky zbylo pár soust masa. Po jídle jsme šli na kutě.

,,Uhlíku pojď jsem a neutíkej pořád." Napomenula jsem svého syna a přitáhla si ho k sobě. Ale Uhlík se nedal a začal se na oko prát se svými dvěmi sestrami, Moulou a Hvězdičkou. Uhlík byl celý černý po svém otci Danym, narozdíl od svých sester pořád někam utíkal a prozkoumával každý kout. Moula byla zase pro změnu šedá vlčice s bílím břichem, které měla pořád špinavé od bahna, proto se také nazývá Moula, byla velmi hravá a ničeho se nebála. Hvězdička byla šedo-černá vlčice s očima, které jí svítily jako hvězdičky na noční obloze. Byla sice hodně plachá ale zato chytrá. ,,Ahoj Dany," pozdravila jsem svého druha, který se právě vrátil z lovu. Už totiž nebyl hlídkař ale moc dobrý lovec. Já jsem se zase vyšplhala na nejvyšší hlídku. Byla jsem šťastná jako nikdy před tím.

,,Vánice! Vánice! Vstávej už je ráno a i tak sis přispala. Celá smečka už je vzhůru a ty máš hlídku tak pojď." rejpala do mě čumákem Pora a já líně otevřela oči. ,,To už je tak pozdě? " podivyla jsem se a stoupla si na nohy. Před doupětem na mě už čekala Tlapka, která byla na své první hlídce už přede mnou. Ano byla na to moc mladá ale šla ještě s Cloui a navíc šly zkrácený okruh a Tlapka o to moc stála. Byla plná energie a potřebovala ji ze sebe nějak vyhnat. ,,Tak jak to šlo?" zeptala jsem se Tlapky i když odpověď jsem už znala. ,,Bylo to úžasný, až se vrátíš tak ti to všechno budu vyprávět!" chrlila ze sebe mladá vlčice a při tom vrtěla ocáskem.
Po hlídce jsem si vyslechla celé vyprávění nadšené Tlapky a po jídle si šla lehnout a ještě jsem přemýšlela nad tím snem. Byl zvláštní. Jednou bych chtěla mít taková vlčata. Zauvažovala jsem. Ale nejvíc jsem přemýšlela nad tím jestli jednou budu Danyho družka. Nevím jestli k němu něco cítím, mám ho ráda ale jako kamaráda. Ještě jsem nad tím chvíli dumala a potom usnula.

Moc se omlouvám za chyby, vím že jich tam mám hodně ale pravopis je moje slabá stránka. 😊 Už jsem to zmiňovala v předešlé kapitole ale vím že tady těch chyb je hodně a já je nepoznám. Tak zatím ahoj 🤗😀

Volání smečkyKde žijí příběhy. Začni objevovat