MY DADDY (Chester Bennington)

What?

Když jsme s mámou přijely domů z koncertu a chtěla hned padnout do postele, ale musela ještě do sprchy. Zalezla jsem si do naší společné koupelny a já si dala krásně teplou sprchu. Tohle mi pomohlo vstřebat to, co se dneska odehrálo. Obejmula jsem po asi osmi letech Chestera. Bylo to tak úžasný, tak úžasný když dostanete stěně a ono udělá něco roztomilého. To on byl to stěně a byl mega moc, moc moc moc moc roztomilý. Ani jsem nevěřila že to byl vážně on. Ale ta jeho slova mě docela zarazila. Usmíval se od ucha k uchu. Buď to způsobila ta obálka, či si vzpomněl na něco pěkného a nebo dokonce to mohl být jen falešný úsměv. Ale u něj není možné se usmívat falešně. On se buď usmívá upřímně, nebo vůbec.

Přemýšlení nad dneškem mi zabralo tolik času, že se mě i máma přišla zeptat, jestli jsem v pořádku. "Všechno v pohodě Jess? Už jsi tam nějak moc dlouho a na tebe je to neobvyklé" přes dveře jsem slyšela jak se zasmála. "Jsem v pořádku, jen jsem se zamyslela. Nic mi není" usmála jsem se pro sebe. "Dobře, po sprše si jdi rovnou lehnout. I když Nemáme nic moc v plánu, nechci aby si pro spala celý den" v jejím tóně byla slyšet trochu přísnost. "Jasně, stejně už nevydržím být dlouho vzhůru. Dobrou mami" zavolala jsem na ní, ale už jsem se nedočkala odpovědi. Asi byla taky unavená, nedivím se jí. Vždyť celý podvečer a večer musela poslouchat mé pištění. A to jsem tam nebyla sama. Kolem nás byla spousta fanoušků.

Vylezla jsem z koupelny a namířila rovnou do pokoje. Ručníkem jsem si ještě chvíli sušila vlasy ale pak mě to přestalo bavit, tak jsem si šla lehnout do postele s mokrými vlasy. Lehla jsem si na jednu stranu na svůj levý bok a držela v ruce telefon. Kapičky vody z Mokrých vlasů mi dopadaly na ramena. Nenávidím vodu na ramenou. V telefonu jsem procházela svou galerii. Pořád jsem nemohla uvěřit, že mám fotku s nimi. Než jsem usla, rozhodla jsem si dát fotku mě, Mikea po mém pravém boku a Chestera po mém levém boku na pozadí telefonu. Poté jsem dala mobil na nabíječku a položila jej na noční stolek vedle mé postele. Potom jsem začala usínat. Myslím, že jsem usla poměrně rychle. Což je divné.

Ráno jsem se probudila. Dnes je neděle. Hned jako první co jsem udělala když jsem se vzbudila, vzala jsem do ruky mobil, opřela polštář o pelest postele a projížděla sociální sítě, co se za noc kde událo. Nejraději mám Instagram. Tam se v kolonce zpráv ukazovala jednička, jako upozornění nové zprávy. Otevřela jsem "direct" a zatajil se mi dech. Komu se každodenně stává, že mu odepíše jeho či její idol? Asi nikomu. Já nevěřila svým očím. Bála jsem se, že vyšiluji zbytečně. Že je to jen hloupý žert. Ale po tom, co jsem uviděla bílou "fajvku" v modrém kolečku, jsem věděla že je to opravdu on. Sám slavný Chester Charless Bennington mi napsal zprávu. To jako vážně?
chester_be: "Ahoj Jess, asi tě překvapuje to, že ti zrovna já píšu. Včera na koncertě jak si mi se svou mámou dala dopis jsem usoudil, že tě potřebuji znovu vidět. Mohli bychom se dnes či v nejbližší době setkat?"
Nevěřila jsem opravdu svým očím. Co když mě klamaly? Radši se půjdu zeptat mámy.

Sešla jsem schody dolů a hledala mámu. Nečekaně jsem jí našla v kuchyni. Dělala nám snídani. Nejlepší máma prostě. "Mamiiiiii" protáhlá jsem oslovení, které patřilo jí. Leknutím se otočila. "Ano?" usmála se na mě. Podala jsem jí telefon a spustila "Nešálí mě zrak že ne?" podívala jsem se na ní se slzami v očích. "Nešálí zlato, vážně ti napsal" usmála se na mě. "Co mám odepsat? Mám se s ním vážně sejít?" nepřestávala jsem se ptát. Připadala jsem si jako s Emou, když řešíme nějaké kluky. "Klid, odepiš mu ať nečeká dlouho. Zeptej se ho co po tobě potřebuje a kde a kdy se chce sejít" usmála se jako vždy na me. "Dobře dobře..." tak se mi klepaly ruce že jsem si myslela, že tu zprávu nikdy nenapíšu. Odešla jsem obývaku a sedla si do mého oblíbeného křesla. A rozhodla jsem se napsat Chesterovi nějakou inteligentní zprávu.
jess_carter76: "Ahoj, nebo dobré ráno Chazzy. Co potřebuješ? V kolik a kde by ses chtěl sejít?" přišlo mi to trapné, ale co jsem měla dělat. Ani jsem moc dlouho nečekala na jeho odepsání.
chester_be: Ani nevíš, jak moc jsem rád že si odepsala. Potřeboval bych s tebou něco pořešit. Co takhle ve dvě, ve Starbucks na hlavní? Hned jak jsem dočetla zprávu můj úsměv se roztáhl od ucha k uchu. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu co se dělo. "Mami, odvezeš mě na dvě hodiny do Starbucks? Prosííím" prosbu jsem protáhla aby to zabralo víc. "A co tam zlato?" zeptala se podezřele. "Měla bych mít sraz s panem Benningtonem"

Ahooj všichni! Hlásím se po nevím jak dlouhé době. Tato část je extrémně dlouhá. Omlouvám se za to❤ Snad se dobře četlo. Love u all❤❤❤